Kauza sirotků pohledem z Řecka (2018)

Během několika dnů jsem sledoval, jak rychle se debata dokáže odpoutat od podstaty pomoci bližnímu.

V první řadě vše vypadá, že europoslankyně Šojdrová pojala dobrý úmysl pomoci bez konkrétního plánu. Nikdo by ho nedokázal zřejmě zpopularizovat tak, jako český premiér Andrej Babiš. Ve svém nacvičeném postoji „ani jednoho migranta“ evidentně zapomněl, že mluví o dětech. Vyjádřil se mírně řečeno neobratně, a pak už vše žilo vlastním životem.

Jelikož původně se mluvilo především o sirotcích v řeckých táborech, je dobré zhodnotit určitá fakta. Za prvé, v Řecku se podle aktuální statistiky řecké vlády nachází 3280 nezletilých bez doprovodu. Z nich 430 žije na ulici, 306 je v táborech obklopených dospělými, které vůbec neznají. Podle definice se jedná o nedospělé, kteří jsou prostě sami. Tudíž nejsou ani se vzdálenými příbuznými ani jinými blízkými.

Zdali jsou sirotky, to se de iure neposuzuje, protože podle definice to není potřeba. Navíc třeba v případě válkou zmítané Sýrie by bylo obtížné takovou skutečnost v místě původu zjistit. Jsou prostě nezaopatření de facto.

Bez podpory české vlády

Podle Dětského fondu OSN UNICEF jen za prvních osm měsíců letošního roku přišlo na řecké ostrovy na sedm tisíc dětí, z toho má být 10 až 15 procent bez doprovodu. Co se týká samotných relokací, z Řecka a Itálie jich bylo do jiných zemí Evropské unie přemístěno jen v roce 2017 přes 11 tisíc.

V české debatě se opět opakuje teze o pomoci na místě. Tato myšlenka je jistě záslužná a může být i správná v případě například Jordánska, Libanonu nebo jiné země Blízkého východu. V případě Řecka ale v místě není příliš s čím pomáhat.

V zemi stojí školy, část nezletilých běženců je navštěvuje. Stojí v ní i nemocnice. Ostatně řecká vláda si na peníze nestěžuje, pokrývky nepotřebuje. Problém je počet lidí, o které se má starat. Pomůže jí jen a pouze, pokud si běžence přebírají jiné země.

Tím se dostávám k úkolu neziskových organizací takzvaně hledat sirotky. Jelikož uprchlická zařízení a vůbec starost o běžence má na starosti řecká vláda, je pro ni partnerem opět jiná vláda.

Bez podpory české vlády se na jakoukoliv českou aktivitu budou místní úřady dívat minimálně s nedůvěrou. Pokud by však česká vláda skutečně měla zájem o nějaké přemístění nezletilých z Řecka, těžko by se setkala s odmítnutím. Jak Atén, tak zbytku Evropské unie.

Nezapomínejme, že v době podání žaloby kvůli nenaplnění kvót na Českou republiku dala Evropská komise jasně najevo, že dodatečné převzetí běženců z Itálie a Řecka soudní podání smete ze stolu.

Případné převzetí 50 nezletilých bez doprovodu by tedy bylo nejen projevem humanity, ale také naší zemi pomohlo zahraničně politicky. To vše by se mělo řešit spíše než technikálie jako rozeznat pravého sirotka od osoby bez doprovodu. Ostatně dočasná ochrana po dobu nezbytně potřebnou nezaručuje právo přicestovat případným najednou se zjevivším příbuzným. Podtrženo sečteno, potřebné děti v Řecku jsou, pomoci jim by od nás bylo humánní a ještě by se nám to vyplatilo jako státu.