Obsazení ministerského křesla (2018)

Za jejich přízeň vděčí pan Petříček tomu, že je ujistil zrušením funkce politického tajemníka, kterou na ministerstvu zahraničí zastává Miroslav Poche.

Zdá se, že požadavkem dne je spíše konečně vyřešit vleklou politickou komplikaci, než najít pro ministerstvo ideálního šéfa. V minulosti totiž byla zahraniční diplomacie svěřována výrazným politickým osobnostem, lidem se zahraničními kontakty, s koncepcí a s vizí. To se nyní neděje.

Za výběr neznámého a nezkušeného kandidáta na ministra sklízí vláda kritiku. Před tím kritiku sklízela za to, že post ministra zahraničí není řádně obsazen. Největší mrzutost ale představuje překvapivé zjištění, že ministerstvo zahraničí řadu měsíců úspěšně přežilo i bez ministra.

Škola k nezaplacení

Pokud se Tomáš Petříček chystá řídit resort, který funguje i bez řízení, jaký smysl má pitvat jeho kvalifikaci? Politik, od kterého se nic nečeká, může překvapit jenom příjemně.

Tomáši Petříčkovi hrozí, že ve stínu premiéra a prezidenta, které zahraniční politika oba docela baví, bude zahraničně politickou agendu spíše administrovat než tvořit, zahraniční politice že bude zdvořile přihlížet a dění pouze příležitostně glosovat.

Jedná se ale o mladého muže, který má kariéru před sebou. Octne se v exkluzivní společnosti ostřílených evropských rutinérů a bude-li vnímavý, bude to škola k nezaplacení.

Na okraj hledání ministrů se ukázalo, že ČSSD trápí vážná personální krize. Buďto nemá lidi, anebo nemůže použít ty, které má. V takové situaci nezbývá než nominovat mladého člověka do významné funkce v naději, že se osvědčí. Možná se Tomáš Petříček stane tváří strany, která nové tváře potřebuje jako sůl.