Komunální prezident (2018)

Je přitom jedno, zda se zrovna volí prezident, Poslanecká sněmovna či místní zastupitelstvo. Jakmile se na jednom místě octne prezident a novináři, média mají postaráno o atraktivní reportáž a prezident o publicitu.

Ta bývá spíše negativní, jako nyní, když se prezident zbytečně vymezil vůči novinářce anebo když vede protiromskou kampaň. Jakmile se mu ale podaří vtáhnout novináře do polemiky, stává se vzápětí hvězdou internetu, kde se vyrojí záplava reakcí ve smyslu: „Zemana nemusím, ale v tomto má pravdu.“

Komunální volby nejsou o prezidentovi, podobně jako o prezidentovi není například začátek školního roku. Na konstatování Miloše Zemana, že volby jsou svátek a je škoda, když někdo neslaví, není nic objevného.

Více prostoru na volby

Scénka s dotazem na platnost občanského průkazu (platného do roku 2053) je pak humorná hodně průhledně. Kdyby to kamery a mikrofony nezaznamenaly, o nic bychom nepřišli.

Otázka ale je, o co bychom přišli, kdyby kamery a mikrofony nezaznamenaly ani ty rutinně pronášené jízlivé poznámky Miloše Zemana na adresu novinářů a jiné jeho zjevné provokace. Nejenže bychom o nic mimořádného nepřišli, ale více prostoru by zbylo na samotnou událost, v daném případě na komunální volby.

Aby Miloš Zeman komunálním politikům ukradl jejich show, potřebuje k tomu média. Je zvláštní, jak ochotně zaberou i na nejbanálnější návnadu. Zjevně nejde o zpravodajskou povinnost, nýbrž o neodolatelné pokušení.

Platí-li i v politice, že co se škádlívá, to se rádo má, vnucuje se nám šokující hypotéza, že se prezident a novináři tajně milují.