Pirátská duše národa (2018)

A není to jenom Praha. Přes hranici 10 procent se Piráti dostali v řadě krajských měst a potvrdili tak, že jejich úspěch v parlamentních volbách nebyl náhodným výkyvem. Poměr ODS k Pirátům by se dal popsat německým slovem Hassliebe, které se překládá jako nenávistná láska.

Na jedné straně mluví o tom, že stranu Ivana Bartoše volí jejich děti, zároveň v kampani varovali, že jde o narušitele pořádku. Vztah může být ještě hlubší. Kdo pamatuje členskou základnu ODS z dob jejího založení, ten ví, že by v ní tehdy našel řadu nekonformních intelektuálů nebo buřičů proti zavedeným pořádkům na maloměstě. Piráti jsou dnes oni sami v mladším vydání a k přirozeným sympatiím se druží jistota, že být mladší, jistě by všechno dělali lépe.

Nepochopitelného toho je na Pirátech mnohem víc. V celém světě jsou vedle islandských kolegů jedinou ze dvou pirátských stran, které to dotáhly tak vysoko do parlamentu, současný úspěch ve městech zatím nemá srovnání. Nejde přejít otázku, proč právě v Česku je strana založená na obranu svobodného internetu tak úspěšná, když jinde, speciálně v Německu, už její sláva vybledla.

Motýlí metamorfóza

Není větším nesmyslem než mávnout nad Piráty rukou s tvrzením, že jde o další městskou liberální stranu. Zcela pochopitelně se nejdříve obrací na města, kde je nejvíc voličů, ale značka zabírá i na venkově. Také v Praze, jak se ukázalo, jsou nejsilnější na sídlištích typu Modřan nebo Jižního Města, kde člověk klasické blahobytné liberály obvykle nehledá.

Něčím oslovili celý národ, v tom je jejich hlavní síla. Tvrdit, že jsou stranou mladých voličů je možné, jejich lídři jsou ovšem ve věku kolem čtyřicítky a hlavně se tím nevysvětlí, proč mládež v jiných zemích na Piráty tak nezabírá.

Šlo by to shrnout úvahou, že výzva Pirátů v něčem odpovídá mentalitě českého národa. Od dob obrození si Češi rozumějí jako vzbouřenci proti panujícím pořádkům, ostatně se vždy rádi stylizovali, například v trampském hnutí byl každý psancem prérie, dnes v sobě málokdo nemá rockerskou duši věčného rebela.

Večery u táboráků nebo na vesnických tancovačkách, pálení čarodějnic či dlouhé noci v městských klubech formovaly osobnost nejednoho z těch, pro které je dnes strana přirozenou volbou. Piráty volím, protože to jsou piráti, bojovníci s panujícím řádem a osudem.

Teď Piráti usilují o místo primátora a to znamená, že už přestanou být rebely, kteří neustále něco kritizují, převezmou odpovědnost a stanou se těmi, proti kterým se dosud vymezovali.

Ať už to dopadne, jak chce, táhnou vstříc osudu, který bude mít hodně společného s příběhem národa. Změnit se přes noc z povstalce v představitele veřejných institucí musí být stejně těžké jako třeba motýlí metamorfóza. Pokud se ovšem Piráti jen jako piráti netváří a ve skutečnosti jsou chladnokrevnými technokraty, kteří si budou s mocí až příliš brzy tykat. Nechme se překvapit.