Mezinárodní tlak na vyšetření vraždy bulharské novinářky byl oprávněný (2018)

Je žurnalistka natolik výlučné povolání, že se zločinu vůči novináři věnuje větší pozornost než v případě lidí pracujících v jiných oborech? Jedná se o obor lidské činnosti, kvůli kterému se oprávněně otřásají křesla mocných a mobilizují všechny dostupné policejní síly?

Odpověď je dle mého soudu zřejmá. Nejde ani tak o výjimečnost nebo nadřazenost novinářů nad ostatními částmi společnosti, ale o symbolickou hodnotu jejich práce. Z tohoto důvodu je dobré, že se případu věnovala taková pozornost. Jednalo se totiž o třetí vraždu novináře v jedné ze zemí Evropské unie za jeden rok.

Není přitom důležité, že Marinovová nebyla vpravdě investigativní novinářkou, jako její maltská kolegyně. Nevěnovala se ani podrobně korupční kauze tak, jako její slovenský kolega, původně především datový novinář. Na boji proti byť pouhému podezření ze snahy omezit svobodu slova by mělo záležet každému, kdo chce mít šanci projevovat svobodně své názory. Ať už se na politické škále nachází vlevo, vpravo, nebo kdekoliv jinde.

Vlastnit, zavřít, ovlivnit, kontrolovat

Je potřeba mít na paměti, že všechny historické totalitní a autoritářské režimy ve své snaze spoutat svobodu lidských myslí začínaly omezením těch, kteří měli pravidelnou možnost vstupovat do veřejného prostoru. Podobný postup je možné sledovat také v současnosti. První kroky, které například turecký prezident Erdogan využil k posílení své moci, podniknul v mediální oblasti. Některé média a jejich pracovníky zavřel, jiné ovládnul.

Podobně ve svém tažení za kontrolou co, kde a o kom se píše postupuje také maďarský premiér Viktor Orbán. Lidé blízcí jeho osobě a spřáteleným finančním skupinám postupně ovládají jedno médium za druhým. S tím souvisí také obměna vedení v redakcích, které do různých  pozic následně instalují ideově spřízněné myslitele.

Nabízí se protiargument, že nikdo nemá právo říci, který názor je správný. Právě s tím ale souvisí symbolika svobodného prostoru. Z myšlenkového kvasu různých názorů totiž vyrůstá společný konsensus a tvoří se nové ideje. Instalováním stejného myšlení dochází ke stagnaci. Právě proto je vražda profesionála účastnícího se nastolování veřejných témat tak důležitá.

Doufejme, že případ Bulharska poslouží jako varování pro všechny politicky a ekonomicky mocné. Mezinárodní společenství by ale nemělo vyvíjet tlak jen v případě vraždy novináře, ale také při hlídání podezřelých mediálních akvizic.

Budoucí autoritáři použijí stejný postup, jako jejich minulí a současní předchůdci. Budou se snažit média a novináře vlastnit, zavřít, ovlivnit a kontrolovat. V případě úspěchu to bude začátek kontroly občanů všech povolání a názorů. Je tedy třeba žurnalisty hájit v obecném zájmu.