Před čím to vlastně Andrej Babiš utekl? (2018)

Jiří Leschtina. Komentář.

Natočeno 2018. Premiéra 14. 10. 2018 (ČRo Plus) v cyklu Názory a argumenty.

Lit.: Leschtina, Jiří: Jiří Leschtina: Před čím to vlastně Andrej Babiš utekl?  In web ČRo Plus, 14. říjen 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Dopadli jsme mizerně, ale upřímně to pro mě není nic nečekaného,“ reagoval Andrej Babiš na výsledek hnutí ANO v senátních volbách.

A postěžoval si:„Všechny tradiční strany se často spojují a ve druhém kole jdou proti nám.“

Babiš, který ostentativní absencí u těchto voleb svým kandidátům určitě nepomohl, ale není prvním předsedou, jehož uchazeče o Senát zastavily před branou horní komory spojené síly spontánních voličských koalic.

Tak třeba v letech 1998 a 2002 padali jako mouchy senátní kandidáti ČSSD a ODS. A to pod náporem voličů, kteří se ve druhém kole spojili v podpoře tehdejší čtyřkoalice, složené z lidovců, Unie svobody, Občanské demokratické aliance a Demokratické unie.

Například v roce 2002 postoupilo do druhého kola 19 kandidátů čtyřkoalice a 17 z nich se stalo senátory. Sociálních demokratů postoupilo pět a ve druhém kole vyhrál jediný. Z 18 postupujících kandidátů ODS jich usedlo v Senátu pouhých osm.

Až tatínek bude moci dceru vídat častěji

Co způsobilo, že různorodí voliči hlasovali zrovna proti uchazečům občanských a sociálních demokratů? Byly to obavy z ohrožení demokracie. Tím pro ně byla tak zvaná opoziční smlouva mezi vládnoucí Zemanovou ČSSD a Klausovou ODS, která jednobarevnou vládu jistila ve Sněmovně.

Tenhle mocenský kartel se pokusil nahlodat ústavní pořádek například novelou volebního zákona, která by v příštích sněmovních volbách těžce znevýhodnila menší strany. Obě partaje si rozparcelovaly zemi, rozdělily si lukrativní posty v Poslanecké sněmovně a ve státem kontrolovaných podnicích. Sehraný tandem Zeman – Klaus tehdy představoval hrubou sílu, která se zcela vymykala opoziční kontrole.

Současná koncentrace moci, kterou ve svých rukou soustředil Andrej Babiš ovšem představuje mocenský potenciál, o němž se Klausovi se Zemanem mohlo jen zdát.

Babišův stamiliónový agrofertí poklad, který nepřetržitě bobtná ve svěřenském fondu, včetně podmaněných médií a k tomu úderné politické hnutí, jež má dokonale pod kontrolou – to dohromady představuje sílu, jakou tady dosud nedisponoval žádný politik.

A když připočteme Babišovo sblížení s prezidentem Zemanem, vykazujícím autoritářské sklony, jakož i angažmá ve prospěch hned dvou nedemokratických velmocí? Pak není pochyb, že mocenské duo Babiš – Zeman je závažnou hrozbou pro demokratické poměry České republiky, proti níž opoziční smlouva byla čajíček.

Letošní komunální volby v Praze a pak druhé kolo voleb do třetiny Senátu ukázaly, že přece jen si část veřejnosti tohle ohrožení uvědomuje. A nehodlá se s ním smířit.

Výsledek pražských voleb Andreje Babiše překvapil a šokoval. Senátní nakládačku – podle svého vyjádření – očekával. A prchl před ní s vysvětlením, že musí navštívit dceru, kterou už dlouho neviděl.

Možná i způsob, jakým velitel nechal své spolubojovníky na holičkách, místo aby jim stál po boku i v trudném okamžiku prohry, přiblížil okamžik, kdy tatínek Babiš bude moci svou dceru vídat častěji.

 

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)