Zkouška z angličtiny (2018)

V Německu nemluví skoro vůbec, přestože němčinu zná docela dobře. Ví, že by se plynně nedomluvil, a je mu zatěžko nějaký jazyk lámat a dopouštět se gramatických chyb.

Není se čemu divit, že se Pavel v Londýně už dlouhá léta živí – vyučováním angličtiny. Poněkud troufalé povolání pro cizince, který se anglicky naučil až někdy ve dvaceti, ale Pavel ho vykonává skvěle.

Nevím, jak se to mohlo stát – snad je to zázrak, snad skvělý hudební sluch, snad mimořádně ohebný jazyk a rty, snad všechno dohromady – ale Pavel mluví anglicky prakticky bez přízvuku. Převážná většina rodilých mluvčích nepozná, že není rodilý Brit, jen si obvykle nejsou jistí, z které části Anglie pochází.

Pavel jezdí do Česka dost často – má tam spoustu příbuzných a známých – ale nepočítá s tím, že by se do staré vlasti někdy vrátil natrvalo. A tak, když nás před víc než dvěma lety překvapil výsledek referenda a Británie se začala, velmi rozpačitě, připravovat na vystoupení z Evropské unie, rozhodl se Pavel, že se stane britským občanem.

Jednou z povinností každého žadatele – poté, co pobude v Británii nejméně pět let jako legální přistěhovalec, vyplní předlouhý dotazník a zaplatí v současné době něco přes 1300 liber – je prokázat, že mluví slušně anglicky. Diplom z Oxfordu nebyl Pavlovi nic platný. Musel se dostavit ke zkoušce.

A to byl kámen úrazu

Kdyby aspoň byla písemná. Tu by Pavel zvládl levou zadní. Naneštěstí zkouška byla ústní a v malé místnůstce teď proti Pavlovi seděl chlapík neurčitého věku, neurčitého původu a velmi neurčité angličtiny. Pavla by nikdy nenapadlo, že jeho jazykové znalosti nebude testovat rodilý Angličan.

„V Anglii vy pořád pracovat, ano?“ pronesl chlapík, jakmile si sedli.

A v Pavlovi se vzbouřil učitelský syndrom. „Pořád jsem pracoVAL,“ odvětil pomalu, s pečlivou výslovností, tak jak mluvívá ke studentům v kurzu pro mírně pokročilé. „Anebo můžete říct: už pět let v Anglii pracuJI. Případně také…“

Jak mluvil, nevšiml si, že výraz zkoušejícího čím dál tím víc temní. Zjevně byl připraven poprat se se všemožnými přízvuky a špatně vystavěnými větami, ale aby ho někdo začal poučovat, na to připraven nebyl. A tak Pavlovi od srdce vynadal a pak si něco zapsal do papírů.

„Prolezl jsem,“ oznámil mi ten večer Pavel. „Ale s odřenýma ušima.“