Co si myslí Bůh? (2018)

Jak je možné, že dvě vojska, stojící proti sobě v bitevním poli, jsou obě nezvratně přesvědčena, že Bůh je na jejich straně a pomůže jim v boji zvítězit? Jak je možné, že jediný člověk může diametrálně změnit názor na nějakou záležitost a přitom zůstat přesvědčen, že Boží vůli dobře zná a řídí se jí?

Nicholas Epley, profesor behaviorálních studií na Chicagské univerzitě, přišel už před deseti lety na geniálně jednoduchý způsob, jak tuhle záhadu objasnit. Využil k tomu moderní vědu, konkrétně zobrazování s pomocí funkční magnetické rezonance.

Své studijní subjekty z řad hluboce věřících lidí připojil k přístroji a pokládal jim otázky. Všechny se týkaly ožehavých mravních problémů, jaké trápí Ameriku už dlouho a nedají se vyřešit kompromisem. Má být povolena interrupce? A co sňatky homosexuálů? A co trest smrti? A tak dál.

Neptal se jen na jejich vlastní názory. Žádal po nich, aby se zamysleli nad tím, co si o té které věci myslí průměrný Američan. A nad tím, co si myslí Bůh.

Nezajímalo ho, jak zněly odpovědi. Místo toho sledoval, které oblasti mozku se rozsvítí, když subjekt myslí „za sebe,“ „za průměrného Američana“ a „za Boha“.

A objevil moc zajímavou věc: když totiž zkoumaní odpovídali „za sebe“ a „za Boha“, rozsvítily se jim úplně stejné oblasti v mozku. Když odpovídali za „průměrného Američana“, rozsvítily se jiné. Žádný z nich se evidentně za průměrného Američana nepovažoval.

Považoval se snad za Boha?

Epley vysvětluje, že ani to ne. Jen je pro hluboce věřící Bůh tak blízký a cítí se Jim tak prostoupeni, že přemýšlejí o Jeho názorech úplně stejně jako o svých. Jinými slovy: uvažují stejně jako Bůh – a Bůh uvažuje stejně jako on. Není se čemu divit, že když hluboce věřící člověk diametrálně změní své názory – třeba na základě významné životní zkušenosti – změní své názory i jeho Bůh.

Pan Epley ze svých experimentů neodvozuje žádné teorie ohledně existence či neexistence Boha.

Upozorňuje ale, že pokud se obracíme k Bohu ukrytému ve vlastním nitru a hledáme v něm mravní kompas, který by nám za všech okolností ukázal správnou cestu, nemusí být tenhle kompas tak spolehlivý, jak si myslíme.

Z experimentů je zřejmé, že Bůh v našem nitru jen potvrzuje to, co si myslíme my sami. A s každou změnou názoru nakonec souhlasí.