Angela Merkelová. Šedá myš se proměnila v nejvýznamnější političku světa (2018)

Seděli jsme v nově otevřeném sídle Křesťanskodemokratické unie (CDU) v Berlíně a právě skončil uvítací projev čerstvě zvolené předsedkyně této strany Angely Merkelové.

Viděli jsme ji naživo a zblízka poprvé a dojem opravdu nebyl nijak oslnivý. Jako osoba působila bezvýrazně a ani v projevu nebylo nic, čím by zaujala: žádná originální myšlenka, žádná vize do budoucnosti, chyběl nadhled i vtip.

No, vyhráli to s ní, říkám si po letech. Šedá myš se proměnila v nejvýznamnější političku světa, dobře zabydlenou v kancléřském úřadě, ve kterém musela řešit i ty nejnáročnější politické výzvy, k nimž patřila světová hospodářská krize, předlužení některých zemí eurozóny, uprchlická krize, ruská agrese na Ukrajině a mnohé další.

Můžeme mít a máme k jejím postojům a činům mnohé výhrady, ale nemůžeme popřít, že pod jejím vedením Německo hospodářsky i kulturně prosperuje a že posílilo svou pozici v Evropě i ve světě.

Hluboké porozumění pro nás

Rád však přenechám jiným bilancování jejích úspěchů a neúspěchů, mě zajímá ona proměna z řadové členky strany v osobnost světového formátu. Myslím, že Merkelové k tomu jistě pomohly zejména osobní vlastnosti, jako například vysoká inteligence, která se již v mládí projevila nadáním pro matematiku a jazyky. Studovala také u nás u profesora Zahradníka a později ani ve své vysoké funkci neopomněla projevit mu svou vděčnost.

Osvědčila svůj charakter také, když jí jako úspěšné absolventce vysoké školy nabízela spolupráci východoněmecká tajná policie Stasi a ona ji odmítla. Věděla dobře, že přijetí této nabídky by jí otevřelo cestu ke kariéře a že nepřijetí znamená riziko, že skončí dříve, než začala.

Záznamy Stasi svědčí o jejím kritickém postoji ke komunistickému režimu a o tom, že obdivovala polské odborové hnutí Solidarita. To zase dokládá, že se o politiku zajímala už od mládí. Pro vyšší politické funkce to nebyla špatná výbava.

Když se stala předsedkyní, její strana byla – mírně řečeno – ve špatné kondici, po korupčních skandálech předchozího vedení. Něco podobného jsme ostatně zažívali a zažíváme opakovaně i u nás. Od nás se to ale liší v tom, že v CDU po zvolení Angely Merkelové do čela strany nevypukly boje mezi frakcemi, nepodráželi jí nohy ambiciózní politici, ale lidé kolem ní se semkli, pracovali pár let na jejím úspěchu. Věděli totiž, že to nakonec bude i jejich úspěch. A byl.

Když nyní paní Merkelová oznámila, že již nehodlá kandidovat na předsednickou funkci ve straně, všichni pochopili, že odchází. Doufejme, že i její odchod bude tak spořádaný jako vzestup a že připraví příznivou půdu své nástupkyni či nástupci.

Sotva však můžeme očekávat, že přijde někdo s tak hlubokým porozuměním pro nás, jaké měla a má ona.