Prolomit vlny – Rozdělená společnost? (2019)

Přidal: Premek |

Leden 8, 2019

Jan Škrob. Glosa o rozdělené společnosti a frustracích způsobených pravicovým populismem.

Natočeno 2019. Premiéra 8. 1. 2019 (ČRo Rádio Wave).

Lit.: Škrob, Jan: Prolomit vlny: Problém není rozdělená společnost, ale cynická manipulace. In web ČRo Radio Wave, 8. leden 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Politiky, které nemáme rádi, s oblibou obviňujeme z toho, že rozdělují společnost. Rozdělená společnost se stala termínem pro něco, co nás děsí, co je nám nepříjemné, co odmítáme. Co ale znamená, že je společnost rozdělená? A jaká by tedy měla být?

Jako protiklad se logicky nabízí společnost jednotná. Na první pohled to vypadá dobře. Má to ale jeden háček. Společnost je ze své podstaty různorodá. Lidé nejsou stejní, nemyslí si stejné věci, nevyznávají stejné hodnoty. A je to tak v pořádku. Je dobře, že zaznívají různorodé hlasy, že se na povrch dostávají neshody. Pokud tomu tak donedávna moc nebylo, je to do značné míry selhání elit, které určovaly, co se dostane do mediálního prostoru. S nástupem sociálních sítí a digitálních médií o tuto výsadu přicházejí. Strach z rozdělené společnosti je tak do určité míry strachem ze skutečnosti. Alternativou rozdělené společnosti je skutečně společnost jednotná, ale pouze naoko a vynuceně, za cenu vytlačování nepohodlných hlasů na okraj.

Už sama existence politických stran vychází z potřeb rozdělené společnosti. Chudí lidé mají jiné politické priority než bohatí, lidé ve městech mají jiné potřeby než lidé na venkově. Z toho v každé společnosti vyrůstají konflikty, které pak ve fungující demokracii řeší politici a političky. Konfliktům nemá smysl se v politice vyhýbat, ani předstírat, že neexistují. Politika, kterou prosazují lidé vyděšení z dělení společnosti, konflikt popírá a vytěsňuje. To, že se o problému nemluví, ale neznamená, že přestává existovat.

Znamená to, že mi imponuje Miloš Zeman se svými výroky o lepšolidech, nebo nenávistná populistická pravice? Rozhodně ne. Jejich prohřeškem ale není to, že se zastávají opomíjených vrstev společnosti, které elity neberou vážně. Problém je naopak v tom, že to ve skutečnosti nedělají. Sice se tak tváří a staví na tom svou image, ale když dojde na lámání chleba, jdou Miloš Zeman i SPD naproti obchodu s chudobou a korporátním zájmům. Co udělali pro frustrované vrstvy společnosti? Dali jim falešný pocit, že je berou vážně, a zmanipulovali je strachem z uprchlíků.

Pozitivní alternativou může být jen politická síla, která se místo strašáků a nacionalistického pózování ujme skutečně důležitých témat, která stojí u kořene frustrací, jako jsou například nízké platy nebo dluhy a exekuce. Na oficiální úrovni mají dnes k takové síle nejblíž odbory a jejich současné vedení. Mimo jiné proto, že vědí, že společnost rozdělená skutečně je, a vědí, na jaké straně stojí. V demokracii je důležité, aby lidé s různými starostmi a životními prioritami měli svůj hlas a skutečnou reprezentaci. Jinak hrozí, že společnost bude vypadat jednotně, ale rozpory, před kterými máme tendenci zavírat oči, budou podstatně závažnější.

Co způsobuje hrozba vynucené jednoty a jak společnost rozděluje populismus? Poslechněte si komentář Jana Škroba.

Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autora/autorky.

Eseje, fejetony, přednášky