Smrádek, ale teploučko (2019)

Rozdíl padesáti let je poznat okamžitě: Počínaje benzínem, který dnes musí být bez olova, a konče tím, že člověk – v tomhle případě nejmenovaný, abychom neporušili zákon o ochraně dat, byl uveden do umělého spánku. Tím pádem nám, na rozdíl od Palacha, nemůže objasnit motivy svého činu.

Palach měl možnost setkat se před smrtí s přáteli a říct jim, proč to udělal a o co mu šlo. Pravda, spoustu z toho jsme se mohli dozvědět až po sametovce, ale už tenkrát o Palachově pohnutkách běžný občan věděl víc, než se dnes dozvíme o pohnutkách nejmenovaného pána, pokud se z umělého spánku neprobere.

I Palachův čin vyvolal řadu spekulací. Už jako dítě jsem slýchala teorii, že „měl rakovinu, tak mu to bylo jedno“. Kupodivu jsem se tenkrát nedoslechla, že „Palach byl sebevražedný blázen“. To až teď.

K „případu“ nejmenovaného pána povolali psychiatry. Jeden se vyjádřil, že „nezná jeho anamnézu“ – ano, anamnézu, jako by počítal s tím, že byl psychiatrický pacient -, ale že byl pravděpodobně obětí takzvané „nápodoby“ – laicky řečeno se po Palachovi opičil – a hodlal se svým činem zviditelnit.

Jeho věk – je mu čtyřiapadesát – považuje pan doktor za další důkaz, že v tom nebylo nic politického. Přitom podle slov svého bratra před činem prohlásil, že „chce odejít jako Palach“.

Je každý protest bláznovství?

Dalšímu adeptovi na pražskou pochodeň policie v činu zabránila a v tisku byl označen jako „nešťastník“.

Nemůžu samozřejmě znát motivaci nejmenovaného pána. Možná byl skutečně nervově labilní, možná mu skutečně nešlo o politiku.

Ale automaticky – a bez znalosti jeho „anamnézy“ – ho zařadit mezi duševně choré? To mi připadá dost příšerné. Musím si vzpomenout na Sovětský svaz, kde každý, kdo byl režimu nepohodlný, byl buď rovnou odstraněn, anebo prohlášen za blázna a umístěn v příslušné instituci

A pán, který toužil „odejít jako Palach“, je pro režim skutečně nepohodlný. Podobně jako davy protestující v ulicích proti tomu pomalému puči, který naše země už pár let zažívá. Brzo začne být nepohodlný každý, kdo si dovolí mít svůj názor na cokoli.

Mocným téhle země by se nejvíc líbilo, kdybychom si všichni dali nohy na stůl, na politiku zapomněli a libovali si v tom teploučku, které nepochází od pochodní, ale od dobře seřízeného ústředního topení. A my, jak blbé ovce, přitakáváme a nakupujeme dál.