Cášská smlouva (2019)

Angela Merkelová to zdůvodnila tím, že žijeme ve zvláštních časech, které vyžadují nové a rozhodnější odpovědi. Tomu lze sotva oponovat.

Pokud Donald Trump co chvíli někde utrousí, že by Američané mohli odejít z NATO, je dobré mít nějaký vojenský plán B. Pro začátek to může být společná francouzsko-německá obranná a bezpečnostní rada.

Pokud Britové skutečně opustí Evropskou unii, bude vypadat divně, že se Němci a Francouzi domlouvají anglicky. Proto je logické, že si politici předsevzali více propojit vzdělávací systémy a zvýšit počet žáků, kteří se učí v Německu francouzštinu a ve Francii němčinu.

Určitě pak má smysl prohloubit spolupráci v boji proti terorizmu, neboť Francie a Německo mají stejný multikulturní problém v ne zcela ideálně zvládnuté migraci. A takto lze dlouze pokračovat.

Měli bychom se přidat?

Ve zvláštních časech, na které reagují Německo a Francie, žijeme mimochodem i my. A jedním z projevů těch zvláštních časů je i čerstvě podepsaná Cášská smlouva. Jak jde dohromady s projektem Evropské unie?

Jde o iniciativu, která se nás netýká? Anebo iniciativu, která nás ohrožuje, neboť se Francouzi a Němci chystají být rovnější mezi rovnými? Jde o něco, k čemu bychom se měli přidat?

Anebo jenom máme počítat s tím, že česky se Francouzi a Němci učit nezačnou a v budoucnu se u nich nedomluvíme anglicky?

K nadšení ani k panice není důvod, k zamyšlení nad zvláštními časy ale důvod je. Vůči integrační iniciativě Emmanuela Macrona a Angely Merkelové existuje ve Francii i v Německu opozice a až budoucnost ukáže, co s dobrými předsevzetími udělá praxe.

Výzvy, kvůli kterým se Cášská smlouva podepisovala, se ale určitě nikam nevypaří a společně s Němci a Francouzi o ně budeme zakopávat i my.