Nový ústavní soudce? Prezident našel svého kandidáta snů (2019)

A může být hůř. Vždyť Miloš Zeman dal jasně najevo, že i nadále hodlá představitele nejvyšších soudů – jak on říká „seznamovat se svými stanovisky.“

O to bedlivěji by měl Senát zkoumat adepty na nové ústavní soudce, které jim bude prezident navrhovat ke schválení. A v případě prorektora Univerzity Karlovy Aleše Gerlocha, jehož Zeman teď navrhuje za odcházejícího soudce Jana Musila, by měli senátoři obzvlášť zbystřit pozornost.

Zvláštní už je způsob, jakým byla Gerlochova nominace oznámena. Nepřišel s tím prezident, ale předseda Senátu Jaroslav Kubera, který jedním dechem dodal, že návrh bude průchodný.

Jak tohle může Kubera vědět? A proč mluví za celý Senát? Tohle spíš vypadá, jakoby šéf Senátu v souznění s prezidentem umetal profesoru Gerlochovi cestičku.

Na koho se může Hrad spolehnout

Gerlochova kandidatura na Ústavní soud přichází půl roku poté, co neuspěl v senátních volbách. Tehdy vyzval své studenty na právnické fakultě, aby mu pomohli se sháněním podpisů. Což pak vysvětloval tím, že jim chtěl jako jejich vyučující poskytnout „zajímavou možnost konfrontace volebního práva a volební praxe.“

Spíš to ale vypadá, že si pan profesor nelámal hlavu s tím, že zatahování konkrétní politiky na akademickou půdu je ošemetná věc.

V kampani pak Aleš Gerloch vzbudil pozornost návrhem, aby do ústavy byla vložena zmínka o českém národě a českém jazyku. Vlastně nešlo o nic jiného, než o snahu vpravit  do ústavy, založené na občanském principu, prvky národnostní. Gerloch tím jistě potěšil české nacionalisty, včetně toho nejvýše postaveného – prezidenta Zemana.

Naopak vyděsil předsedu Ústavního soudu Pavla Rychetského, který ke Gerlochově nápadu řekl: „Já bych se toho velmi bál, když se podíváme na tendence nacionalismu, který se promítl do maďarské a politické situace.“

To nejzásadnější, na co by se měli senátoři soustředit, je Gerlochova dosavadní práce pro Hrad. Vypadá to, že pan profesor byl vždy hotov přiskočit prezidentovi na pomoc.

Například zpracoval posudek, podle něhož nebyly Zemanovy spanilé jízdy po zemích českých v době vrcholící prezidentské kampaně žádnou kampaní. V další právní analýze zase podpořil Miloše Zeman v názoru na vydání ruského hackera Nikulina.

A když pak prezident přišel s tím, že nebude jmenovat ministrem zahraničí Miroslava Pocheho? Hrad briskně vytasil posudek profesora Gerlocha, že prezident může jeho jmenování odmítnout.

Je jisté, že Miloš Zeman se umí poučit ze svých proher. Včetně toho, že ztroskotal v úsilí o ovlivnění Ústavního soudu v případě své ústavní žaloby.

Tím spíš lze čekat, že využije první příležitosti k tomu, aby do sestavy konstitučních soudců vklínil někoho, na koho se může Hrad spolehnout. Z tohoto hlediska zdá se být Aleš Gerloch pro Zemana přímo kandidátem snů.