Populismus u nás nehrozí? (2019)

Tu podepsaly tři desítky významných osobností včetně Milana Kundery, Salmana Rushdieho, Adama Michnika, Elfriede Jelinekové či Orhana Pamuka a zveřejnily ji některé evropské deníky.

Manifest vyzývá k akci v předvečer voleb. Signatáři tvrdí, že „musíme bojovat za evropskou myšlenku, jinak se budeme dívat, jak mizí pod vlnou populismu.“

Většina Čechů, včetně příslušníků takzvané pražské „kavárny“, zřejmě pokládá výzvu za přehnanou nebo si myslí, že se nás netýká.

V manifestu není Praha – na rozdíl od Varšavy a Budapešti – výslovně zmiňována a ve srovnání s Maďarskem nebo Polskem na tom nejsme zase tak špatně. Skutečně tedy nemusíme mít strach z těch „žhářů duše a ducha“, kteří si chtějí – jak tvrdí výzva – „udělat táborák z našich svobod“?

Nenávist s překvapující silou

Český národ trpí obavami z různých hrozeb, populismus ale mezi ně evidentně nepatří. Pokud na toto téma přijde řeč, většinou diskutujeme, co to populismus je a jestli je správné nějaké politiky vůbec populisty nazývat.

Podle názorů řady komentátorů je vlastně každý politik svým způsobem populistou. Takže zatímco největší domácí populista Okamura sice oslabuje, protože migranti, na kterých založil svoji popularitu, stále nepřicházejí, v tažení za změnou zahraničně-politické orientace, spojenou s demontáží demokracie, ho nahrazuje Miloš Zeman.

Právě on je jedním z podporovatelů „nestoudné snahy Kremlu rozvrátit Evropu“, o které se zmiňuje manifest. Premiér Babiš se ve chvíli, když jde o dotace, sice prohlašuje za proevropského politika, zároveň ale plánuje postavit kampaň do evropských voleb na odporu k migraci, tedy na xenofobii, což je opět přesně to, před čímž manifest varuje.

Náš pověstný klídek tedy spíše dokládá, že jsme si na populismus ohrožující evropskou myšlenku už tak zvykli, že si nebezpečí ztráty našich svobod ani neuvědomujeme. Budoucnost Evropy je bohužel mimo rozlišovací schopnosti drtivé většiny populace.

Z české kotliny do Bruselu nedohlédneš a naše národní zkušenost praví, že my nic stejně nezměníme. Jedinou cestou, kterou jsme vždy volili, bylo přimknout se k nějakému silnějšímu ochránci. Proto se prezident Zeman chce dnes přimknout k Rusku, případně k Číně.

Naše pravice tomu čelila tím, že se zase upínala k USA a k Velké Británii, jako nejeuroskeptičtější zemi. Ovšem tyto opory – jak upozorňuje manifest – jsou nyní pryč. Právě proto je tak důležitý evropský projekt, na který se všemožní populisté, brojící do nadcházejících evropských voleb, chystají zaútočit.

Zkušenosti z Polska, Maďarska a nakonec z naší nedávné historie ukazují, že středoevropská populace není zdaleka imunní vůči dlouhodobému naleptávání občanských svobod a vlády práva, a že nenávist může vytrysknout s překvapující silou.

Ačkoli se v naší zemi zdánlivě nic neděje, provinčně poklidná atmosféra by nás měla varovat. Výzva evropských spisovatelů a historiků je určena právě nám.