Proč není dobré, že má vláda velké investiční oči (2019)

A pokud opravdu připravuje kabinet Andreje Babiše plán, jak utratit ještě do roku 2022 přes jeden bilion korun, měl by ten dokument zatím strčit do šuplíku.

Pokud loňský rozpočet počítal s investičními výdaji takřka 104 miliardy korun, ale vláda byla nakonec schopna utratit jenom 82 miliard, nic se neděje. A Rada vlády pro veřejné investování, která dnes poprvé zasedala, by se měla věnovat jiným tématům, než má v plánu.

Jsou pro to dva velmi dobré důvody.

V časech hojných, jaké právě prožíváme, by stát neměl soupeřit se soukromými investory – ale chystat se na časy zlé, až firmám dojde dech. Tedy odkládat si desítky miliard nejen na důchody, nezaměstnanost a další nutné výdaje, ale také na investice. A měl by si připravit projekty a jasná pravidla hry.

Pokud vrhá na trh desítky investičních miliard v době rozjeté ekonomiky, jen dál pomáhá k jejímu dalšímu přehřívání – tedy zvyšuje nedostatek pracovních sil, tlačí na ceny stavebních a dalších prací a blokuje kapacity, které by potřebovaly na své investice firmy.

Až přijde recese – a ona přijde – firmy se stáhnou, protože o jejich výrobky a služby bude najednou menší zájem, začnou propouštět a omezovat svoji činnost. A přesně to je chvíle, kdy na trh vstupuje moudrá vláda a zadává práci. Dosáhne lepší ceny, zachrání aspoň část pracovních míst…

A pak je tu ještě jeden pádný důvod, proč by se nyní měla vláda držet zpátky. Masivní vládní investice znamenají také – při vědomí, jak český stát funguje – masívní plýtvání, odklánění a korupci.

Jak tomu bránit, vymysleli dobře na Slovensku. Ne že by právě Slovensko bylo příkladem moudrého a úsporného vládnutí, ale vyvinuli tam způsob, jak šetřit investiční miliardy. Jmenuje se Hodnota za peníze.

Před pár lety – ale už za vlády Robert Fica – vznikla na ministerstvu financí analytická skupina, kterou vedl mladý ekonom Martin Filko. Jejím úkolem bylo dívat se od počátku na každé investované euro, zda ho stát používá s péčí řádného hospodáře.

Dnes jsou podobné analytické útvary na sedmi ministerstvech a ministr financí Peter Kažimír prosadil v zákoně o rozpočtových pravidlech, že od roku 2020 budou mít tito lidé povinnost zveřejňovat posudky k velkým investicím dříve, než začnou výběrová řízení a než je projedná vláda.

Už dnes jsou přitom ekonomové z těchto analytických skupin noční můrou pro ministry a další, kdo připravují velké investice – ukazuje se, že stát se chová rozhazovačně, ať už je důvodem neschopnost nebo korupce.

Například v dopravě – a to je neuralgické místo i v Česku – prosadili ekonomové změnu plánovaní staveb, což do budoucna přinese automaticky nižší náklady v řádu desítek procent investovaných peněz.

Na Slovensku se ví, že ekonomové z projektu Hodnota za peníze šetří stovky milionů eur, že už nasbírali dostatek dat i zkušeností s analýzou všech typů velkých vládních investic, jako jsou doprava, armáda, zdravotnictví, nebo IT. A že se nedají opít rohlíkem.

Andrej Babiš by tedy měl v roli předsedy Rady pro veřejné investování nejprve zajet do Bratislavy za bývalým kolegou ministrem financí Petrem Kažimírem, který mu dá jistě rád návod, jak investovat opravdu rozumně a úsporně. Kdyby se i v Česku povedlo – tak jako na Slovensku – uspořit deset procent z investičního plánu do roku 2022, zbyde státu přes sto miliard korun.