Pomsta rozhlasu za srpen (2019)

V pátek vešlo ve známost, že budova Transgasu na Vinohradské třídě může jít k zemi. Odstřelí ji, vznikne staveniště a na tom místě se postaví něco jiného.

Když jsem koncem 60. let byl zaměstnaný v rozhlase, v sousedství rozhlasové budovy byla prázdná parcela. Rozhlas tenkrát fungoval ve stísněných podmínkách, jedna jeho část byla v budově bývalé pošty. Zkrátka, počítalo se s rozšířením a všichni měli za to, že na té parcele vznikne další budova – tehdy – Československého rozhlasu.

Pak přišel srpen 1968 a Československý rozhlas byl nejzlobivější médium a nejvíc okupanty naštval. O rozšíření se přestalo mluvit, rozhlas byl v nemilosti.

Z té ideje nemohlo vzejít nic dobrého

To jsem sledoval už zpovzdálí, nicméně pozoroval, ono jaksi… jakmile někdo je rozhlasák, rozhlasákem zůstane, i když je mimo. Oficiálně tam prý ta budova rozhlasu nemůže být, protože tamtudy někudy vede v podzemí železniční tunel z Nuslí a prolomil by se mu strop. Takže parčík? Žádný parčík! Začala se stavět budova Transgasu.

To mi přišlo jako opravdu asiatsky rafinovaná pomsta. Proč má být centrála plynovodu ausgerechnet na Václaváku? Podotknu, že Muzeum je odtud coby kamenem dohodil.

Budova postavena, šeredná, nevlídná ke svému okolí, s nesmyslně nevyužitým prostorem. Postavena a po desítky let se táhly pokusy, jak ji nějak rozumně využít. Otevřeli tam obchod Merkuria, to měl být něco jako Tuzex za normální kačky.

Po převratu tam bylo knihkupectví, zkrachovalo. Vždycky se tam někdo pokusil rozjet nějaký byznys, ale dům byl prokletý. Kdo se tam chytil, pohořel.

Celá ta obluda sloužila jen k jedinému účelu. Ten jste poznali, hned jak jste tudy šli. Páchlo to tam močí, lidé si tam někde v zákoutí ulevovali, když spěchali domů v noci z vinárny.

Beru ten barák jako pomstu za srpnové vysílání a až žuchne dolů, pomyslím si – škoda té námahy, škoda invence, ale z té ideje nemohlo vzejít nic dobrého.