Je třeba říci NE kolektivní vině. I té polské za holocaust (2019)

Říkám to s plnou vážností člověka, který loni obhájil diplomovou práci na téma druhá československá republika a probral se mnoha dokumenty týkajícími se Polska a tamní situace na konci 30. let.

Polsko po smrti maršálka Józefa Pilsudského bylo antisemitským státem, kde se uplatňovala mnohá protižidovská opatření. Včetně omezení studia na univerzitách, či vyhazování z profesních komor, tedy podobné věci, které se děly v Česku za druhé československé republiky. A které my Češi vidíme jako jednu z největších skvrn na naší novodobé historii.

V Polsku byla situace v mnohém o něco horší, při protižidovských polských pogromech tam v druhé polovině 30. let desítky lidí zahynuly.

Ještě odpudivější pak byly protižidovské pogromy v Polsku po druhé světové válce. Jejich výsledkem byla mimo jiné obrovská vlna útěků zbylých Židů z Polska, jejíž výsek věrně zobrazil minulý rok uvedený český film Toman.

Zpytovat svědomí

Další vlna antisemitismu se přelila Polskem ještě na konci 60. let, kdy byly z Polska donuceny emigrovat další desítky tisíc polských Židů.

Je také pravda, že někteří Poláci pomáhali okupační nacistické moci s uskutečněním holocaustu. Takoví lidé se ale našli leckde po Evropě a ruku na srdce, co udělali Češi proti vyvraždění českých Židů? Drtivá většina, včetně protektorátní vlády a policie, vůbec nic.

Ale troufám si říci, že ani většinu Čechů, ani většinu Poláků nelze označit za spolupachatele holocaustu, jak to v posledních letech dělají někteří izraelští politici.

Samozřejmě je ostudné, jak málo Poláků, Čechů či Slováků se za druhé světové války postavilo proti diskriminaci a pak i vyvražďování svých židovských spoluobčanů. Je to smutné, ale ne Češi, nebo Poláci nastolili situaci, kdy pomáhat Židům se rovnalo riskovat život, nejen svůj, ale i svých blízkých.

Nevím, zda bych já sám byl schopen u sebe schovávat židovskou rodinu, kdybych věděl, že za to hrozí smrt nejen mě, ale i mé ženě a mým dětem. Snad ano, ale to jen doufám.

Tak jako jsem nikdy nebyl a nebudu antisemita, nebudu nikdy souhlasit s kolektivní vinou. Ani Němců, ani muslimů, a v tomto případě ani Poláků.

Je na Polácích, aby zpytovali svědomí, do jaké míry pomohli či bránili vyvraždění polských Židů. Tak jako je to na nás Češích. Obviňování některých izraelských politiků polského národa jako celku je ale nespravedlivé a vůbec ničemu nepomáhá.

Autor je redaktorem Deníku