Na černou listinu (2019)

Nikdy to nevypustím z paměti – a nikdy si nekoupím nic, co tu bylo inzerované a nikdy se nestanu zákazníkem žádné z těch firem. To by byla pomsta!

Ony mě ty billboardy a ty firmy rozčilují z mnoha důvodů. Jednak proto, že zesměšňují právní řád země, ve které žiji a kterou mám rád a budu mít rád nadále. Ono je víc příkladů naprosté bezmocnosti státu v prosazení své vůle, Rathův případ je jeden z mnoha příkladů.lboardu si tu dělá srandu ze státu, ze soudů, z vlády a z parlamentu a ještě k tomu použije vlajku, která asistovala bohužel až příliš často u něčí hrdinské smrti. Špatně je mi z té míry cynismu.

Ti, co parazitují na mé silnici

Ale nejvíc mi vadí, že se při té veřejné debatě vůbec nemluví o tom nejdůležitějším.

Začnu doslova od lesa. Že tu jde o svobodu podnikání a kdesi cosi. Tohle bych bral, kdyby si billboardová společnost koupila les a tam na pasece vystavila svoje reklamní plakáty. Uviděla by je tam spousta houbařů a taky zajíci a srnky a sem tam nějaká ta chytrá liška.

Ano, to by billboardová společnost byla padlá na hlavu, kdyby stavěla plochy na pasece v lese. Ona je cpe podle dálnice. Tu dálnici postavil stát z rozpočtu, taktéž silnice postavil stát, staví se po desetiletí, leckdy po staletí.

No a to podnikání funguje jenom proto, že tady stát něco postavil, každý ten billboard je klíště, které sosá prachy z vozovky pod sebou. A teď to důležité: Co z toho ten stát má?

Ředitelství silnic a dálnic získá z billboardů 30 milionů korun. Rozpočet ředitelství silnic a dálnic činí 45 miliard ročně. Cena za pronájem je typicky od čtyř do osmi tisíc měsíčně. Otázka pro chytré hlavičky: kdo tady dělá blbce? No přece já, který jedu po silnici a snažím se zapsat na svou soukromou černou listinu firmy, co parazitují na mé silnici, kterou si já platím.