Odpočatý strojvůdce je vzácný jev na české železnici (2019)

Vyvolání tohoto dojmu však může být jediné, co z jejich návrhu nakonec zbyde.

Platí to i pro množící se nehody na železnici. Podle dostupných informací za ně mohou lidské chyby. Proto je potřeba je odstranit. Ministr dopravy Dan Ťok si myslí, že by k tomu mohlo přispět zavedení bodového systém u strojvůdců.

Právě oni totiž dokáží vlak rozjet a zastavit. Do pohybu ho však někdy uvedou v moment, kdy nemají. Potom potřebují mít štěstí, aby včas zabrzdili. Pokud ho nemají, dojde k nehodě. Při ní hrozí usmrcení cestujících, nebo jejich zranění.

Zavedení bodového systému by mělo strojvedoucí za zmiňované prohřešky trestat, podobně jako řidiče automobilů. Pokud by nasbírali určitý počet bodů, nemohli by vlaky řídit.

V co musí cestující doufat

Problém je v tom, že strojvůdci většinou neporuší pravidla z nějakého rozmaru. Nejsou-li sebevrazi, nebo netouží-li pobýt několik let ve vězení, snaží se všechny předpisy dodržovat. K chybám dochází většinou z únavy.

Už dlouhá léta se ví, že strojvůdců je málo. Desetina z nich je v důchodovém věku. Nabírat nové v dostatečném počtu se nedaří. Doprava na železnici přitom houstne a poptávka po strojvůdcích roste.

Uspokojit se ji daří především tím, že někteří jezdí pro více přepravců. Přitom na podzim 2015 varovaly železničářské odbory, že nedostatek strojvůdců a jejich přetěžování povede ke snížení bezpečnosti.

Píše se rok 2019 a mimořádných událostí na kolejích přibývá. Opět se diskutuje o tom, jak tomu čelit. Znova se mluví o únavě strojvůdců. Za pár měsíců se názorně ukáže, zda zase pouze planě.

Je totiž s podivem, že v době moderních technologií neexistuje počítačový systém. Ten by umožňoval zjistit, zda strojvůdci v době, kdy mají odpočívat, nejezdí pro někoho jiného. Neměl by to být neřešitelný problém. Přesto dosud není takováto evidence povinně zavedena.

Vzhledem k poptávce po strojvůdcích tak bude i nadále docházet k tomu, že budou jezdit pro více přepravců. Ti více disciplinovaní budou sice odpočívat, ale po maximálně možném počtu přesčasů. Což po delší době může rovněž vést k únavě a k chybám.

Přesto by sklon k nim měl být nižší než u kolegů dávajících přednost práci před odpočinkem. Místo bodového systému by tak bylo prospěšnější povinně evidovat pro koho a kdy strojvůdci jezdí.

Pochopitelně by bylo ideální, kdyby jejich počet převyšoval poptávku po nich. To by se dalo mezi nimi vybírat. Takto jsou přepravci prakticky rádi za každého, kdo je ochoten vlak řídit. Do doby, než lidské chyby dokáže naprosto eliminovat technika, tak musí cestující doufat, že je veze odpočatý strojvůdce.