Vrčící vyslanec a ochotná ministryně (2019)

Byť se to takřečené pevninské, tedy komunistické a nesrovnatelně mohutnější Číně ani trochu nezamlouvá. Ale vést o ostrov válku, která by znamenala obrovské ztráty na obou stranách, a pochopení od zbytku světa by pro agresi Peking sotva našel, na to neměl dost páry ani druhdy všemocný Mao a nemá ji zřejmě ani současný podobný autokrat Si Ťin-pching.

Kam se hrabe rudá Čína

Čínská lidová republika, mimo jiné majitelka klubu SK Slavia Praha, tedy aspoň původně také totalitní, akorát že pravicovou, ale dnes už do značné míry demokratickou tchajwanskou Čínskou republiku odřezává, jak to jen jde.

A už dávno dosáhla toho, že většina zemí statut nezávislého Tchaj-wanu neuznává a udržuje s ním styky jaksi nediplomatické. Říká se tomu „politika jedné Číny“.

Což v praxi znamená, že tchajwanská Čínská republika sice nemůže mít nikde ambasádu, ale kupříkladu v Praze sídlí Tchajpejská hospodářská a kulturní kancelář. S níž udržuje styky ministerstvo zahraničních věcí a další instituce. Aby ne, když Tchaj-wan u nás investuje podstatně víc než komunistická Čína a vytváří pro Čechy tisíce pracovních míst.

Údajně dlouhá léta s Tchajwanci komunikuje také ministerstvo průmyslu a zve šéfa zmíněné kanceláře na různé akce. Proč ale došlo tentokrát k nedůstojnému zaškobrtnutí, není zcela jasné.

Totiž jestli v minulosti bývali obvykle zvaní na setkání investorů zástupci obou Čín, anebo se tak stalo poprvé. Anebo jestli prostě vyslanec komunistické Číny na ministryni Novákovou vyjel tak ostře proto, že musel před časem spolknout od premiéra Babiše označení lhář (to šlo o Huawei) a tento měsíc i pobyt exilového premiéra Tibetu.

Anebo mu nalily energii do žil čerstvé dohody prezidenta Si s Italy. Kteří by se ale možná měli jet poptat do Prahy, jak se tu díváme na čínskou investiční slibotechnu.

Vr, vr, vr!

Buď jak buď, čínský velvyslanec si mohl dodatečně stěžovat na přítomnost tchajwanského úředníka, objednat se k tomu u ministra zahraničí, případně ze setkání demonstrativně odkráčet středem.

Ale tlačit na ministryni, že musí ten druhý pryč, a to v zájmu České republiky, přesněji v zájmu hladké cesty prezidenta Zemana do Číny příští měsíc, to bylo docela silné kafe. A buď zmatená, nejistá, anebo právě proto příliš servilní ministryně uposlechla.

Možná ale také, že jí vládní šéf má k tomu, aby se prezidentovi nedostávalo záminek ke konfliktům. Protože už tak je toho dost. K čemuž lze dodat, že pokud jde o rudou Čínu, musel by se s prezidentem potýkat jakýkoli premiér.

Zrovna v tomhle je Babiš víceméně nevinně. A paní Nováková si to zas všechno vzala až moc k srdci. Může se teď aspoň utěšovat, že pár lokajských výkonů českých politiků vůči Číně už tu bylo před ní.