Když prezident Zeman neudrží myšlenku. Anebo ji není schopen opustit (2019)

Vždyť Vídeň asi už dlouho nezažila státníka, který na zdvořilostní návštěvě vyrukuje s urážkami, jízlivostmi na účet hostitelů, prázdným holedbáním se, to všechno v roztěkané řeči, evokující neschopnost udržet myšlenku.

K smíchu ale tohle prezidentské vystoupení není. Jsme svědky neblahé hradní reality. Prezidenta, který je přičiněním vlastním i svých poradců čím dál víc izolován od politického a diplomatického světa Západu. A když už jednou za čas vyrazí tím směrem, tak i jím tolik vzývaná ekonomická diplomacie připomíná styl trhovce.

Vždyť si připomeňme, co vlastně Miloš Zeman ve svém vystoupení rakouskému byznysu doporučoval: „Mezi jinými se vašeho loterijního průmyslu zmocňuje český podnik Sazka,“ tvrdil a pak dodal: „A já vás všechny prosím, abyste na něj byli hodní.“

Což lze stěží domýšlet jinak, než jako výzvu, aby naši rakouští sousedé více propadali loterijním vášním a zavilému sázení v kasinech – to vše pro rostoucí zisky českých magnátů hazardu.

Z pražské pavlače

Druhým ekonomickým tahákem prezidenta Zemana byla jeho fantasmagorická vize kanálu Dunaj – Odra – Labe. Mimochodem prezidentovo utkvělé lpění na téhle dřevní fantazii pro změnu připomíná neschopnost myšlenku opustit.

A jak Miloš Zeman chtěl prosazovat svůj kanálový sen? Jak jinak než po hokynářsku: „Mám setkání s panem ministrem dopravy Hoferem, jehož jsem podpořil, když kandidoval na prezidenta, a teď si to vyberu,“ sdělil užaslé Vídni český prezident.

Role hlavy státu při podpoře podnikatelů během státních návštěv nespočívá v dohadování konkrétních obchodů. Ale v jejím působivém vystupování, vyvolávajícím příznivou atmosféru a důvěru ve vyspělou politickou a podnikatelskou kulturu prezidentovy vlasti. A ta se pak může odrazit i při dojednávání  byznysových kontraktů.

Toho ovšem stěží dosáhl Miloš Zeman, když pozurážel exstarostu Vídně Michaela Häupla kvůli tomu, že město nedalo tamní škole Komenského ani šilink. Poté, co deník Der Standard napsal, že Vídeň poslala do této školy téměř 26 milionů korun, bylo možné diplomatickou šlamastiku zahladit jediným způsobem. Bleskurychlou omluvou napadenému politikovi.

Budiž s úlevou konstatováno, že prezident tak po jistém váhání učinil a přestal průšvih házet na českou velvyslankyni.

Zvláštní byl i způsob, jakým Miloš Zeman přistupoval k českým krajanům, jež nazýval spojnicí dvou národů. Jakoby mluvil k Čechům někde v Panamě a ne k lidem, kteří žijí pár desítek kilometrů od nás, jsou s námi propojeni lidskými vazbami i elektronickým světem jako nikdo jiný. A kteří si museli připadat, že k nim mluví nikoliv prezident z magické Prahy, ale z pražské pavlače.

Ale možná to byl spíš Miloš Zeman, který se při státní návštěvě za šumavskými humny viděl už v dalekém paláci čínského prezidenta, kam se za pár dní chystá. A kde nám namísto nabubřelých výpadů vůči demokratickým politikům spíš předvede festival servility vůči diktátorovi.