Dlužit v Česku třeba od dvou let? Díky, že můžem! (2019)

Adresován byl několikaměsíčnímu dítěti a stálo v něm, že kojenci nabíhá dluh za nezaplacené popelnice. Po krátkém telefonátu s úředníkem z města mi bylo oznámeno, že mám trvalé bydliště stále v Brně, a že mám povinnost platit za dceru poplatky za odpad, ale že dluh se připisuje na ni.

Poplatková povinnost byla jednoduše přímo na dítěti – bez ohledu na to, jestli mu byly třeba tři měsíce, jako mojí René. Vůbec nic jsem nechápala, ale jakmile se muž rozhovořil o exekucích, které na dceru můžou úderem její plnoletosti dopadnout, poslala jsem peníze raději obratem.

V roce 2015 byl zákon změněn a v roce 2017 dokonce Ústavní soud konstatoval, že byla tato praxe neústavní. Přesto exekuce z ní stále trvají.

Právě problematice dětských dlužníků se před časem začal ještě intenzivněji, než obvykle, věnovat Člověk v tísni. Vznikl web www.zadluzenedeti.cz, který dopodrobna mapuje a vysvětluje celou problematiku, představuje různé příběhy postižených. Jsou to často nepochopitelné a na hlavu postavené výjevy.

Dětské exekuce plošně amnestovat?

Spolu s tím organizuje Člověk v tísni i stejnojmennou kampaň. Exekucím dnes čelí přes čtyři tisíce dětí. Zdá se vám to šílené? Ne, takhle my tu prostě žijeme. Téma se do veřejného prostoru dostalo po letech – díky České televizi, která ho mapuje v pořadu 168 hodin.

Už před lety ale pro pořad Intolerance vznikl krátký dokument Moniky Hertlové s názvem Konečná stanice Exekuce. V příběhu hrají hlavní roli děti, pátrající po spravedlnosti a vystupuje zde mimo jiné i ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková. V rozhovoru s trojicí chlapců vysvětluje, že krom toho, že děti nemají peníze, je není možné vázat k závazkům, o jejichž existenci ani neví a nechápou ji.

Zkusil už někdy nějaký exekutor vysvětlit šestiletému dítěti, že za jízdu bez jízdenky, nezaplacenou popelnici nebo tarif mobilního operátora, který si na něj pořídil jeho rodič, je povinen nést odpovědnost? Když jinak nenese právní odpovědnost takřka za nic?

Dluhy, které dopadají na děti, vznikají nejčastěji na základě jízdy na černo, dluhu za odpad, dluhu v knihovně a faktury za telekomunikační služby. Skupina poslanců a poslankyň se v návaznosti na absurditu dětských dluhů snaží prosadit návrh novely občanského zákoníku.

„Novela se snaží spravedlivěji definovat samotnou finanční odpovědnost zákonných zástupců za nezletilé. Vznikne-li tak peněžitý dluh dítěti, které nedovršilo 15 let, přechází tento dluh okamžikem vzniku na jeho zákonného zástupce. Nemá-li ho, přejde dluh na osobu, do jejíž osobní péče je nezletilý svěřen. Není-li této osoby, přejde tento dluh nezletilého na stát,“ vysvětluje expert na dluhy z Člověka v tísni, Daniel Hůle.

Je to záslužná iniciativa, ale stejně se ve vzduchu vznáší otázka, co s již běžícími exekucemi. Vím, že za dětské dluhy můžou občas rodiče dětí. Na druhou stranu: je jiná věc na dítě napsat smlouvu s telefonním operátorem a jiná nemít na zaplacení pokuty v dopravním podniku.

Už výzkum agentury Median pro Alarm před časem ukázal, že exekuce úzce souvisí se skrytou chudobou. Tváří v tvář nepochopitelné a vlastně nemravné praxi se navíc musíme ptát ještě na další odpovědnost – a tou je odpovědnost věřitelů.

Jak to, že operátor uzavře smlouvu na nezletilého? Jak to, že si dopravní podnik udělá z dětských exekucí byznys? Copak tu nefungují žádné ověřovaní mechanismy na začátku procesu, které by katastrofě bránily vzniknout?

Ve světle takových skutečností, jako je právě přeprodávání pohledávek dětských dluhů za jízdné dopravním podnikem v Plzni do daňových rájů nebo neústavního vybírání peněz za popelnice, se musím sama ptát: opravdu nemůžeme dětské exekuce prostě plošně amnestovat a tím tu ostudu vyřešit velkoryse?