Možnosti dialogu (2019)

Jedná se o spirálu násilí, která sama od sebe jen tak neskončí. Od masakru v kostelech se někteří muslimové distancují, jenomže těch, kteří slaví, je dost na to, abychom věděli, že máme problém.

Na konflikty ve jménu víry se obtížně aplikují strategie win-win, tedy taková řešení sporu, kdy všichni vyhrávají a nikdo není poražen. Mezi křesťanstvím a islámem sice probíhá formální dialog, ale bez vyhlídky na nějaký hmatatelný výsledek.

Řada teologů konstatuje, že islám je nereformovatelný a v zásadních otázkách není mezi islámem a křesťanstvím možný kompromis. K tomu by totiž bylo zapotřebí přepsat Korán a Bibli.

Debatu s muslimy komplikuje křesťanům skutečnost, že zatímco mezi křesťanskými teology jsou odborníci na islám, mezi muslimy není nikoho, kdo by rozuměl něčemu jinému než Koránu.

Rozklad kulturních a náboženských vazeb

Diskusi rovněž omezují ohledy vůči jinak věřícím, které neumožňují věcnou kritiku. Jakkoli to ateistům může připadat divné, křesťanství a islám jsou zcela nekompatibilní a jejich koexistence je možná jen za předpokladu vlažnosti muslimů ve víře kombinované s křesťanskou láskou k nepříteli.

Win-win strategie ovšem nepřipadá v úvahu ani mezi muslimy a ateisty. Pokud to muslimové budou s šířením islámu sebevražedně přehánět, ateistům dojde trpělivost. Přestanou s dělením islamistů na hodné a na radikály a přistoupí k nějaké formě regulace a diskriminace, respektive k represi vůči šíření nenávistné ideologie.

Vážné je, že to, čemu setrvačně říkáme sektářské násilí, náboženský fanatizmus anebo terorismus, je průvodním jevem globalizace. Víra v přednosti otevřené společnosti jaksi nemá oporu v realitě.

Rozklad tradičních kulturních a náboženských vazeb v do sebe uzavřených společenstvích zjevně není kompenzován multikulturní vzájemností. Otevřená společnost je kontaminována chaosem, ve kterém dialog nic neřeší. Špatně se to říká, ale to, čím se obnovuje řád, nebývají nějaké win-win strategie, ale obyčejné právo silnějšího. A někdy jsou silnější barbaři.