Miloš Zeman a Viktor Orbán za dvacet let sešli z cesty (2019)

Využijme této příležitosti k ohlédnutí o oněch 20 let zpět. Viktor Orbán i Miloš Zeman tehdy dosáhli svého prvního politického vrcholu.

Bývalý bouřlivák a liberál Orbán už tehdy pravda koketoval s konzervativními a národními myšlenkami, ale přesto byl brán jako velká naděje celé postkomunistické Evropy.

Premiér třicátník ve vládě plné svých vrstevníků vstupoval se svojí zemí do Severoatlantické aliance a plánoval velký ekonomický rozvoj Maďarska, které v té době bylo v mnoha ohledech lídrem celé střední Evropy. Přes ne vždy shodné postoje k maďarské menšině na jihu Slovenska podpořil i Orbán Bratislavu v její snaze překonat mečiarismus a dostat se do NATO a společně s dalšími visegrádskými zeměmi i do Evropské unie.

Oproti maďarským postkomunistickým socialistům, které dokázal porazit, působil Orbán se svým mladickým elánem, západním vystupováním a hromadou nápadů jako čerstvý vítr, který sliboval udělat z Maďarska plného zahraničních investorů nejlepší zemi k životu v regionu a tahouna celého Visegrádu.

Hrobaři svobody a demokracie

Také Miloš Zeman jakoby před těmi 20 lety byl někdo jiný. Ano byla tu opoziční smlouva, byly tu přestřelky s Václavem Havlem, různé aféry, ale i tak to byl Zeman, který garantoval český vstup do aliance. Zeman, jež důsledně bojoval proti mečiarismu a pak velkoryse pomáhal Mikuláši Dzurindovi s restartem Slovenska.

Byl to Zeman, který nakonec za Česko kývl i na bombardování Miloševičovy Jugoslávie aliančním letectvem. A v domácí politice dokázal pojmenovat kuponovou privatizaci jako jednu velkou zlodějnu, zvládl privatizaci českých bank, jež byla k uzdravení české klientelistické ekonomiky nezbytná a jasně odmítal i spolupráci s českými komunisty.

Dvacet let je dlouhá doba, ale přesto Viktor Orbán a Miloš Zeman ušli nezvykle dlouhou politickou cestu. Každý jinak, ale o obou se dá říci, že jakoby od těch 90. let oba zbloudili. Oba jsou sice v současnosti na svém mocenském vrcholu, Orbán má opět se svým Fidesz dokonce ústavní většinu, Miloš Zeman dokázal podruhé obhájit svůj prezidentský mandát v přímých prezidentských volbách a má na současnou vládu velmi zásadní vliv.

Oba velcí muži středoevropské politiky, kdysi velké naděje nových demokracií, však dnes působí více jako hrobaři svobody a demokracie, než jako lidé, kteří stáli u jejich návratu do naší střední Evropy.

Při pohledu na fotografie z 90. let je to proto smutný pohled. Ne z toho důvodu, že se Zeman i Orbán změnili, zestárli, ba dá se říci i fyzicky sešli. To se prostě za 20 let stává. Je smutný proto, že za ty dvě desetiletí oba sešli z cesty. Z cesty, která nás vedla k Západu, ke svobodě, k demokracii, k plně právnímu státu. Z cesty, která vedla tím správným směrem.

Autor je redaktorem Deníku