Populistické předvolební vodění za nos (2019)

Mohou tomu demokratické strany ještě zabránit? Musely by se naprosto zříci nápodoby jazyka populistů, užívajíce jej v blahé naději, že jim berou vítr z plachet. Naopak je posilují.

A dávat najevo, že spolupráci s nimi vylučují. Stanovit tak zřetelnou hranici, za niž se odmítají vydat. Zhruba jako to udělal Manfred Weber, kandidát evropských lidovců na místo předsedy evropské komise. Prohlásil: Kdyby jeho volební úspěch měl být závislý na hlasu Viktora Orbána, raději se vzdá kandidatury.

S jistou ironií popsal stávající situaci britský deník Sun. Nové strany, tedy strany populistické, se podle listu staví proti všemu tomu, za čím stojí dnešní evropská elita. Před třemi lety, kdy Britové hlasovali pro odchod z EU, byli i oni přesně proti všemu tomu, co mají na mušce populisté. Kdyby v nynějších volbách populisté uspěli, důvody pro brexit by výrazně zeslabily. Unie by se pro Brity stala opět o poznání atraktivnější.

Populisté tvrdí, že jim o rozbití unie nejde. Ale o její reformu. Brání evropským elitám proměnit ji v superstát. Ideální podobou by naopak bylo hospodářské společenství. Nedokážu posoudit, zda lžou nejen nám, ale i do kapsy sami sobě. Anebo zda se cynicky snaží nás obalamutit, vědouce, že je to všechno jinak.

Kdo odmítá bruselský diktát

I ten nejprůměrnější poslanec národního parlamentu ví, že drtivou většinu jeho politické agendy tvoří úsilí o zachování volného trhu. Zákonem brání kartelovým dohodám, jež jinak vedou k ochromení soutěže; stejně tak dumpingovým cenám, s jejichž pomocí kapitálově silní žraloci pohlcují střední a drobné podnikatele.

Ví, že musí zákonem vytvářet nástroje, zmírňující sociální nerovnosti, volným trhem způsobované. Jsou jimi sociální standardy jako minimální mzda, minimální starobní penze, hranice chudoby a sociální nouze.

V opačném případě by takové zemi způsobil, že bohatnout budou jen bohatí a chudí v lepším případě zreprodukují svoji dosavadní chudobu. Ví, že k tomu všemu potřebuje silný a efektivní stát.

Pokud by se evropské země měly zaměřit jen na hospodářské společenství a s ním spojený volný trh, pak by tytéž nástroje musely o to patro výš rovněž vytvořit. A div se, světě, tak daleko se nepropracovala ani ta dnešní proklínaná unie.

Tvrdí-li vám tedy někdo, že odmítá bruselský diktát, ale že unii nechce ničit, jen ji proměnit v hospodářské společenství, vodí vás za nos. Ve skutečnosti nechce než unii zadupat do země.