Vědomí a Schrödingerova kočka (2019)

To, co se totiž považuje za běžné na mikroskopické úrovni, tedy že malé částice či atomy mohou existovat najednou ve dvou stavech, je zarážející u něčeho většího, třeba u kočky.

Schrödinger si představil kočku zavřenou v krabici, kde je také umístěn přístroj obsahující radioaktivní nuklid, jenž má podle kvantové fyziky padesátiprocentní šanci se rozložit. Rozložený nuklid kočku zabije, ten nerozložený ji nechá v krabici žít. Takže kočka je zároveň živá i mrtvá. Definitivně to určí až ten, kdo se do krabice podívá. Nyní experiment aplikuji na událost z profesního života.

Jdu na zvukovku do podniku U Zavěšeného kafe. Pravděpodobnost, že náš koncert proběhne, je padesát na padesát. Pokud se  totiž dnes dostal jistý člen naší kapely do své oblíbené restaurace už před polednem, narazil na servírku, která má ranní službu a nalije mu jakékoli množství alkoholických nápojů.

Saxofonista si špatně napsal datum

V tom případě člen na koncert nedorazí. Jsou dvě možnosti: buď servírka službu má, hudebník se přiotráví a hrát se večer nebude. V případě, že muzikant zaspal, začetl se nebo servírka onemocněla, koncert se odehraje.

Podle principu kvantové mechaniky se hudebník v tuto chvíli nachází ve stavu rozloženém i nerozloženém a já se nacházím v superpozici obou stavů, kdy se večer hraje i nehraje. Na zvukovku si nesu basu, ale pro jistotu si zároveň na večer domlouvám rande.

Pořadatel, na rozdíl ode mě, touto dobou již informaci obdržel a pracuje s faktem z makrosvěta. Dorazím do podniku. Prodírám se kvantem posluchačů.

„Tak dneska nehrajete, saxofonista si prý špatně napsal datum,“ dovídám se.

„A kdo hraje místo nás?“

„Taková pražská alternativa, Schrödingerova kočka.“

„Jako naživo?“ ptám se zvědavě.

„To uvidíme, až otevřem šatnu,“ odpoví pořadatel.