Proměny Babišovy unijní politiky. Od aktivního proevropanství ke spílání Bruselu (2019)

Je potřeba se vrátit k nástupu premiéra Andreje Babiše do Strakovy akademie. Od počátku si totiž vzal unijní agendu pod svá křídla a i díky tomu je právě on hlavní tváří a hlasem současné české evropské politiky. V dobrém a stále častěji i ve zlém.

Po nástupu do funkce Babiš prohlašoval, že chce, aby Česko hrálo v unii aktivnější roli. S oblibou dodnes připomíná, jak usiloval o urychlení jmenování své první menšinové vlády, aby mohl hned odletět na summit do Bruselu. To se psal prosinec 2017 a nový český premiér vzbuzoval v unii naděje, že ve střední Evropě nastoupil jiný lídr než nacionalisticky ladění vůdci Maďarska a Polska.

Opakovaně zdůrazňoval svůj proevropský postoj a na svou první Evropskou radu tenkrát přivezl spolu s dalšími státy Visegrádské čtyřky štědrý příspěvek pro lybijskou pohraniční stráž na boj s migrační vlnou.

Země s nálepkou unijních remcalů a odmítačů uprchlíků tak chtěly demonstrovat ochotu zapojit se do řešení nejpalčivějšího evropského problému té doby. A to vše v atmosféře tehdy čerstvé žaloby Evropské komise na Prahu, Varšavu a Budapešť kvůli neplnění povinných přerozdělovacích kvót.

Zakopávání se v protiunijních zákopech

Deklarované aktivní proevropanství ale postupem času u Babiše vystřídal návrat k boji se zlým Bruselem a k politice odmítání. Dohnaly ho k tomu jeho vlastní potíže s unií, těsnější názorové přimknutí zejména k eurokritickému maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi i zjednodušené chápání často složité unijní problematiky – jak se to ukazovalo především v otázkách migrace.

Už krátce po Babišově nástupu do funkce vyšla na světlo zpráva Evropského úřadu pro boj proti podvodům OLAF. Ta potvrzovala podezření na dotační podvod v kauze Čapí hnízdo, ve které šéf hnutí ANO figuruje mezi obviněnými. Premiér následně respektované vyšetřovatele osočil, že jejich práce byla politicky motivovaná.

Nedávno zase nařknul z nekompetentnosti a skandálního chování auditory Evropské komise. Ti v předběžné zprávě upozornili na jeho střet zájmů u dotací pro holding Agrofert.

Takové a další podobně neuvážené výroky na adresu unijních institucí vedly k tomu, že se výrazně zhoršilo vnímání Babiše na evropské scéně. Třeba vztahy předsedy komise Junckera k českému premiérovi jsou podle mnoha lidí z paláce Berlaymont už delší dobu hodně chladné.

Babišovy kauzy se také opakovaně přetřásaly na půdě Evropského parlamentu. To vše negativně poznamenává unijní pozici hlavně samotného premiéra. Logicky se to ale také musí odrazit i na obrazu české vlády.

To je komplikací zejména teď, kdy se bude rozhodovat o portfoliu pro jejího nominanta v příští Evropské komisi stejně jako o podobě nového víceletého rozpočtu unie a nastavení evropských fondů. Kandidát nebo kandidátka vlády v čele s člověkem podezřelým z dotačního podvodu a ze střetu zájmů těžko může získat v komisi na starosti silný finanční resort.

Takové vládě se také bude obtížně obhajovat požadavek na volnější nakládání s unijními penězi a na neomezování dotací pro velké zemědělce. O tohle všechno přitom teď český kabinet v unii usiluje.

Na základě letitých zkušeností nejen od nás je na místě obava, zda případný neúspěch těchto snah nepovede k dalšímu obviňování Bruselu a zakopávání se v protiunijních zákopech. Tak často vzývaný národní zájem se přitom nejlépe prosazuje způsobem, s jakým Babiš do nejvyšších pater evropské politiky vstupoval.

Autor je analytik Českého rozhlasu