Prolomit vlny – I muži mají nárok vnímat svá těla pozitivně (2019)

Přidal: Premek |

Červenec 10, 2019

Zuzana Fuksová. Glosa o tom, že i na mužská těla má společnost absurdní požadavky.

Natočeno 2019. Premiéra 9. 7. 2019 (ČRo Rádio Wave, 4 min.).

Lit.: Fuksová, Zuzana: I muži mají nárok vnímat svá těla pozitivně. Proč je pořád škatulkujeme podle výšky? In web ČRo Radio Wave, 9. červenec 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Ani v mediálním mainstreamu už díky bohu není tajemstvím, že se ženy od útlého věku potýkají s nerealistickým ideálem krásy. Buď hubená, měj řasy otočené nahoru, hrudník, pas a boky 90–60–90… A zde by bylo možné dlouho pokračovat. Zvlášť u nás se však málokdy mluví o tom, že i muži často zažívají frustraci a negativní pocity spojené s nároky okolí na jejich těla.

Muži mohou mít problémy s váhou, ustupujícími vlasy či hrbolatou pletí, vlastní komplex si dosaďte dle libosti. Kromě toho je ale jedna oblast, která je neměnná a ve které jsou na rozdíl od žen šikanováni výrazně více – podprůměrná výška. Malí nebo nestandardně formovaní muži tu byli vždycky, dosud ale nikdy neměli moc vlivných ambasadorů. Mezi jinými to zkusil změnit i americký komik Jaboukie Young-White, který na Twitteru začal hájit čest mužů s těžištěm blíže k zemi a minulé léto napsal, že „malí králové (short kings) jsou nepřátelé tělesné negativity a já je budu vždy hrdě bránit“. Svou osvětovou činnost pak završil vyhlášením Dne ocenění malých králů (Short King Appreciation Day) na 21. června, tedy nejdelší den v roce. Reagoval tak na přeceňování a adoraci mužské výšky, která je rozšířená minimálně v angloamerickém i evropském kontextu a v Hollywoodu dvojnásob – kdo neví, kolik měří Tom Cruise, ať hodí kamenem.

Posedlost výškou je přímo spojována s maskulinitou a psycholog Vandello uvádí, že mnoho drobných mužů kvůli tomuto nesplnitelnému očekávání pociťuje chronickou úzkost a nejistotu týkající se jejich mužské identity.

I když se už i česká společnost postupně, ač nerada, shoduje v tom, že bychom neměli zostuzovat lidi obézní nebo neodpovídající převládajícím standardům krásy, malí muži jsou v tomto ohledu pole neorané. Existuje tu navíc dvojitý standard. Malá žena může být roztomilá, stačí si vzpomenout třeba na Winonu Ryder, kdežto malý muž je frustrovaný Napoleon nebo v lepším případě Tyrion z Hry o trůny.

„Malí lidé mi přijdou nedůvěryhodní,“ říká postava hraná Meryl Streepovou v aktuální sérii seriálu Sedmilhářky. Jistě, je to fiktivní postava zraňující všechny ve svém okolí, ale jako by mluvila z duše generaci netknuté přesvědčením o rovnocennosti všech typů těl. „Sizeism“ je rozšířený v sexuálních appkách jako Tinder a Grinder, kde se běžně uvádí výška a uživatelé v základních požadavcích často dávají ban na menší muže. I na vlastních kamarádkách jsem si otestovala, že i mezi městskými liberálkami až na výjimky existuje silně zakořeněná představa, že muž by měl být větší. Na diskriminační praktiku na seznamkách reagoval i samotný Tinder, který jako aprílový žertík avizoval zavedení „ověřování výšky“, aby o ní muži nelhali podobně jako o své „vyřešené minulosti“ a zálibě ve feminismu.

Lidé vnímají menší muže jako méně schopné vůdcovství. Ne náhodou má většina amerických prezidentů a ředitelů firem nad 180 cm.

Sociální psycholog Joseph Vandello z University of South Florida tvrdí, že malí muži nepřijdou zkrátka jen v randění, ale v širším měřítku. Lidé vnímají menší muže jako méně schopné vůdcovství. Ne náhodou má většina amerických prezidentů a ředitelů firem nad 180 cm. Ale začíná to už v dětství. Učitelé ve školkách podle jím citovaných výpovědí považují menší chlapce za méně učenlivé. Posedlost výškou je přímo spojována s maskulinitou a Vandello uvádí, že mnoho drobných mužů kvůli tomuto nesplnitelnému očekávání pociťuje chronickou úzkost a nejistotu týkající se jejich mužské identity.

Kdo je tedy malý král? Ten, kdo se zbavil diktátu hierarchizace na základě výšky a konvenčních představ o mužnosti. A kdy přijede na poníkovi do Čech? Asi v den, kdy se dočkáme blanických rytířů. Zostuzování mužů na základě výšky nebo obecněji nevyhovujícího zevnějšku se musí i v Čechách začít řešit v mainstreamové debatě. A malí králové s českým pasem budou do té doby jen tajně kupovat boty s neviditelným podpatkem, které v palubním časopise nejmenované aerolinky nabízí mužům, kteří nedosáhnou na poslední příčku knihovny, specializovaná italská firma.

Proč je progresivní debata o mužských tělech v Česku i ve světě sto let za tou ženskou a jaká očekávání bychom na muže měli a neměli klást? Poslechněte si celou glosu Zuzany Fuksové.

Eseje, fejetony, přednášky