Prasečák Vojtěcha Filipa (2019)

Přímo na jejich území, v idylické krajině jižních Čech a jižní Moravy, stály za války dva romské tábory, kde naši spoluobčané po stovkách umírali nebo odtud odjížděli do nacistických vyhlazovacích táborů.

Nebyla to samozřejmě úplná novinka, historická fakta o Letech u Písku a Hodonínku u Kunštátu sbíral desítky let například brněnský badatel Ctibor Nečas, který jako jeden z mála Čechů také věděl, že jihočeské místo utrpení překryl v 70. letech velkokapacitní prasečák.

20 let debat

Tak, jak to bylo kdysi běžné, protože historie byla pro komunisty jedním z největších a nejobávanějších nepřátel. A jak poznáváme dodnes, docela se jim v jejich boji dařilo.

V květnu 1995 prezident Václav Havel odkryl v Letech slavnostně památník – a pak jsme se už na víc než 20 let ponořili do absurdních debat, jestli je prasečák na místě koncentračního tábora dostatečně vhodnou formou piety.

Prasečák z Letů nakonec před dvěma lety konečně zmizel, zásluhou vlády Bohuslava Sobotky, díky osobnímu nasazení Jiřího Dienstbiera, Daniela Hermana a nakonec i Andreje Babiše, který se tím snažil hlavně zaretušovat svůj skandální výrok „kdo nepracoval, šup a byl tam“.

Bohužel se brzy ukázalo, že prasečák sice zmizel fyzicky, s jeho odkazem se budeme potýkat ještě dlouho.

Odkaz prasečáku

Vlastně ani tak nejde o jeden skandální výrok Vojtěcha Filipa o ceně vepřového a odkoupeném letském prasečáku, v němž šéf českých komunistů umně propojil třídní s rasovou nenávistí, což koneckonců odpovídá dějinám jeho politického hnutí. Komunisté měli pro koncentrační tábory i falšování historie vždy slabost.

Závažnější problém je, že to Filipovi i v Česku roku 2019 nejspíš bez problémů projde. Zůstane prvním místopředsedou Sněmovny, což je i spravedlivé, protože když tím dalším může být ostřílený zpochybňovač holokaustu Tomio Okamura, bylo by z hlediska vládnoucí sněmovní většiny ANO – KSČM – SPD přehnané klást na Filipa nějaký příliš přísný metr.

Zvlášť v zemi, kde nikdo z nejvyšších ústavních činitelů necítí potřebu říct aspoń půl věty k Památnému dni romského holokaustu. Narozdíl třeba od vedení pražského magistrátu, nad nímž – stejně jako nad radnicemi některých městských částí – zavlála romská vlajka nebo řady poslanců opozičních stran i vládní ČSSD. Prezident nic, předseda vlády, čau lidi, nic, předsedové Senátu a Sněmovny – nula.

Bez obav

Od nikoho z nich jsme neslyšeli nic o likvidaci cikánského rodinného tábora v Auschwitz – Birkenau, kde bylo v noci ze 2. na 3.srpna 1944 zavražděno nejméně 3 tisíce romských dětí, žen a mužů. Do Osvětimi bylo z Letů a Hodonínka odvezeno víc než tisíc vězňů.

Celkově nepřežilo válku 90 % z 6500 českých Romů. Možná by to přece jen za pár slov stálo a vlastně je jen trapné to vůbec připomínat.

Vojtěch Filip stojí v čele strany, které se z historických důvodů říká „extrémistická“. Když ale začne mluvit o Romech, trefuje se přesně do většinových nálad, bez obav, že by cokoliv riskoval. Naopak, tentokrát konečně mluvil i za ostatní.

Autor je šéfkomentátor serveru Seznam Zprávy