Rusko – impérium vrací úder (2019)

Sám Navalnyj k tomu poznamenal: „Potřebuji historickou konzultaci. Dnes bylo proti naší síti současně provedeno přes 200 razií v 41 městech. To je rekord počítaje od kdy? Od roku 1937?“

Narážka na stalinské kořeny putinovského režimu je zřetelná. Represivní složky nejen lidi fyzicky ponižují a ničí jejich majetek, ale blokují jim bankovní účty, tudíž nesmí vybrat ani kopějku. Režim tak nechává stovky lidí bez jakýchkoli finančních prostředků.

Michail Chodorkovskij, který byl více než deset let Putinovým politickým vězněm a nyní žije v emigraci, napsal: „Teď se situace přiblížila bodu, v němž se nutnost ochránit kolegy, kteří byli podrobeni politickým represím, stala otázkou existenčního přežití občanské společnosti.“

Ruská média, která nepodléhají Kremlu, což je naprostá menšina, už dávno mluví o tom, že ve vládnoucí špičce, pod Vladimirem Putinem, probíhá zápas dvou loajálních, ale jinak zaměřených skupin.

Navalnyj jako ruský prezident?

Obě chtějí co nejdéle vládnout a předat moc svým potomkům, přesto se liší v metodách. Tzv. pragmatici říkají nejvyššímu, že se má postupovat alespoň trochu rozumně a nenapínat lidi, aby neupadli do stavu zoufalství. Naopak tzv. silovici trvají na represích.

Momentálně je téměř jisté, že Putin dopřál sluchu silovikům. Navalnyj ho musel rozčílit relativním úspěchem taktiky tzv. chytrého hlasování v Moskvě. Vyzýval voliče, aby dali hlas komukoli, jen ne zástupcům vládnoucího Jednotného Ruska. A tato strana ztratila na úkor komunistů, což byla součást Navalného záměru. Impérium proto vrátilo úder.

Slavný ruský spisovatel Viktor Šenderovič k represím Putinova režimu proti organizaci Alexeje Navalného řekl: „Chceš-li vědět, kdo je dnes v opozici, tak se podívej, koho zatýkají tvrdě. Kdo je zavřený, koho srážejí tváří na zem. Komu zabavují všechno včetně bankovních účtů, u koho dělají šťáry. A to bude ta opozice. Reálná, kterou oni považují za vlastní ohrožení.“

Chce to ale vysvětlující poznámku. Pokud Navalnyj a jeho organizace přežijí represe, zvýší to bezesporu jejich váhu jako hlavních odpůrců režimu. V poslední době jsem se ale opakovaně setkal s názorem českých i jiných evropských demokratů, že tento muž je takříkajíc jedné krve s nimi. To lze ale zpochybnit.

Navalnyj vystupuje jako neobyčejně schopný, energický a odvážný politik, ale zároveň jako populista, autoritář a nacionalista. Kladným bodem pro svět by ovšem mohla být jeho snaha udělat pořádek v Rusku samotném, nikoli vojensky a jinými cestami expandovat do zahraničí. Od Západu by v takovém případě potřeboval peníze a choval by se jinak než Putin.

I toto je ovšem ryze teoretická úvaha. Navalnyj jako ruský prezident? To je jako fata morgána.

Autor je komentátor Práva