Poslanci a poslové (2019)

Pořád je ale i hodně těch, kteří jakoby se sami sobě spíš vyhýbali, jakoby jim v tom bránil strach, často přetavený do agresivního kritizování ostatních.

Prezidentka Zuzana Čaputová je pro mě ztělesněním člověka, který ví, co říká, pečlivě volí slova, a co se týče činů, je konzistentní. Tyto atributy paradoxně vnímá hodně lidí jako hrozbu, což se projevuje překroucenými interpretacemi a zpochybňováním jejích výroků.

V nedělní besedě slovenského televizního programu Markíza „Na tělo“ reagovala slovenská prezidentka na téma nového přísnějšího zákona na interrupce svým jednoznačným stanoviskem, ve kterém říká, že současný zákon je podle ní postačující, už i proto, že statistici dokládají, že počet interrupcí klesá.

Co se týče etické podoby problému, vyjádřila se v tom smyslu, že ona, coby matka dvou dcer, nebyla nikdy vystavena tomuto problému a jeho řešení a nikdy by na interrupci nepřistoupila; přesto tvrdí, že rozhodnutí by mělo být ponechané na zodpovědnosti ženy.

Svoboda slova a zodpovědnost

Poslanci na ni okamžitě vystartovali, že nemůže hlásat právo ženy na zabití dítěte. Jenomže „mít na něco právo“ je velmi zjednodušující pohled, pokud prosazujeme jen své právo, často zapomínáme právě na svoji zodpovědnost, která mnohem víc vypovídá o vnitřním nastavení člověka.

Nedávno jsem v souvislosti s kandidaturou paní prezidentky dala na facebook komentář: „Muž ve své podstatě život spíš bere, a celý život hledá svou nesmrtelnost, ale žena život dává, a svým způsobem nesmrtelná je.“

Několik „přátel“ nelenilo a hned komentovalo „V jednom videu paní Čaputová podporuje vraždění nenarozeňat, tak bych řekl, že pakliže žena život nedá, není nesmrtelná.“

„Prezidentka legitimuje popření života, což je jako politický program děsivé. “

A nejčastější argument: „Ona sama se přece také narodila!“

Za povšimnutí stojí i názor znojemského místopředsedy lidovců, že lidem jako je Čaputová, by se měl přivázat na krk mlýnský kámen a hodit je do vody. Během konfrontace ale začal vehementně couvat, odkazovat na citát z Matoušova evangelia. V Deníku N uvedl, že nemá v úmyslu nikoho pranýřovat ani topit, až nakonec pronesl, že ani neví, kde byl mlýnský kámen.

Takoví lidé se často ohánějí svým právem na svobodu slova, ale kašlou na zodpovědnost za to, co říkají. Když se tohle změní, budeme mít politiky a poslance, kteří budou reprezentovat kvalitní názory a stanou se našimi posly.

Zatím jsou aktivity většiny z nich bohužel ve stádiu připoslanosti.​