Nebojme se Křečka. Není to ideální ombudsman, ale nic fatálního se nestane (2020)

Přidal: Premek |

Únor 21, 2020

Jan Januš. Komentář.

Natočeno 2020. Premiéra 20. 2. 2020 (ČRo Plus, 4 min) v cyklu Názory a argumenty.

Lit.: Januš, Jan: Jan Januš: Nebojme se Křečka. Není to ideální ombudsman, ale nic fatálního se nestane. In web ČRo Plus, 20. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Funkce veřejného ochránce práv se po Anně Šabatové pomalu ujímá její dřívější zástupce a také dlouholetý sociálnědemokratický poslanec Stanislav Křeček.

Původně měl nový ombudsman složit slib do rukou prvního místopředsedy Poslanecké sněmovny Vojtěcha Filipa. Zdánlivě už nemohla být absurdita osudu větší.

Když se teď někteří obávají, že Křeček úřad poškodí, a varují obecně před tím, že demokratické instituce se ocitají v České republice v problémech, takto symbolická role předsedy Komunistické strany Čech a Moravy při uvádění nového veřejného ochránce práv do funkce by jim na klidu zrovna nepřidala.

Nakonec se tak ale, vzhledem ke zdravotním problémům Vojtěcha Filipa, nestalo. Ale jako náhradník za Filipa nastoupil lídr Svobody a přímé demokracie Tomio Okamura. Tomu se říká z bláta do louže.

Kontroverzní výroky

Stanislav Křeček zkrátka budí vášně a budil je i v minulosti. V mnohém je to oprávněné. Některé z jeho výroků nejsou vzhledem k tak vysoké a významné funkci, jakou má příštích šest let zastávat, vhodné. A nebyly vhodné ani k jeho předešlé roli zástupce ombudsmanky. Další z jeho názorů pak jsou minimálně kontroverzní. Stanislav Křeček ideálním ombudsmanem skutečně není. Dělat z něj ale veřejného nepřítele číslo jedna a tvrdit, že úřad veřejného ochránce práv zničí, skutečně není na místě.

Funkce ombudsmana nemá v České republice příliš dlouhou tradici. Zákon, který ji upravuje, vyšel teprve v roce 1999. V dřívějších časech žádná takováto instituce, která má svůj původ ve skandinávských zemích, neexistovala. V úřadu tak zatím působili jen čtyři lidé: Otakar Motejl, Pavel Varvařovský, Anna Šabatová a nyní Stanislav Křeček.

Nedostižným vzorem je právě Otakar Motejl. Otázkou ale je, zda jeho legendární aura už trochu nezastiňuje skutečnost. O tom, co Otakar Motejl jako veřejný ochránce práv dělal a jaké měl priority, se už totiž příliš nemluví. Pavel Varvařovský pak nebyl příliš výrazný, o to lépe ale mohl pomáhat v jednotlivých případech.

Anna Šabatová byla pro některé dokonalá, pro jiné příliš aktivistická. A právě pro ty, pro které byla Šabatová dokonalá, je Křeček začátkem konce. (…)

Eseje, fejetony, přednášky