Ranní úvaha Jana Němce – Prokletí básníci v Pantheonu (2020)

Přidal: Premek |

Listopad 10, 2020

Jan Němec. Komentář.

Natočeno 2020. Premiéra 10. 11. 2020 (ČRo 3 Vltava, 4 min.).

Lit.: Němec, Jan: Jan Němec: Prokletí básníci v Pantheonu. In web ČRo 3 Vltava, 10. listopad 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Minulost není nikdy mrtvá, a to ani tehdy, když už jsou mrtví ti, kdo ji stvořili. Jak známo, minulost totiž tvoříme stále znova, přepisujeme ji jako koncepty dopisů, které posíláme do budoucnosti.

Před nějakou dobou jsem se zde pod rouškou úvahy usmíval, že město Řím slavnostně zrušilo vyhnání básníka Ovidia, k němuž došlo v roce 8 našeho letopočtu. Po více než dvou tisíci letech se tedy Ovidius z vyhnanství z dnešního Rumunska může vrátit zpět do věčného města.

A teď se zase na internetu objevila petice, která žádá, aby prokletí básníci Arthur Rimbaud a Paul Verlaine byli pohřbeni do jednoho hrobu. A to ne do ledajakého: chce se, aby spočinuli v Pantheonu vyhrazeném pro velikány francouzské kultury.

Je to vlastně možná téma spíš pro rozhlasovou hru než pro ranní úvahu. Představuji si stávající obyvatele Pantheonu, jak o svých nových sousedech debatují. „Vědy a umění vděčí za zrod neřestem,“ povzdechne si Jean Jacques Rousseau. „Země je pokryta lidmi, kteří nestojí za to, abychom s nimi hovořili,“ oponuje Voltaire jako pokaždé, když se do Pantheonu má přistěhovat někdo nový. „Naučila jsem se, že cesta pokroku není rychlá ani snadná,“ utrousí Marie Curie. Prokletím obyvatel Pantheonu totiž je, že už nemohou mluvit jinak než s pomocí svých citátů. Takže jejich noční debaty připomínají sraz křížovkářů, kteří se vytasili s vyluštěnými tajenkami. (…)

Eseje, fejetony, přednášky