PraFufín Nesmrtelný, to by se mu líbilo (2021)

Břetislav Rychlík. Nekrolog za Jana Vodňanského. Dramaturgie Alena Blažejovská.

Čte autor.

Připravilo Brno v roce 2021. Premiéra 27. 3. 2021 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h.; 14 min.).

Lit.: Rychlík, Břetislav: PraFufín Nesmrtelný, to by se mu líbilo. Břetislav Rychlík vzpomíná na Jana Vodňanského. In web ČRo Brno, 30. březen 2021 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Poslechněte si rozloučení s umělcem Janem Vodňanským, který zemřel 11. března ve věku 79 let.

Někteří lidé nám připadají, že musí být nesmrtelní. To byl pro mne Ing. PhDr. Jan Vodňanský, přáteli zvaný Jevťa podle trojúhelníkového tvaru hlavy, jako ruský básník Jevtušenko. My dva, sami mezi sebou, jsme se oslovovali kamaráde. Kamaráde Rychlíku, kamaráde Vodňanský, místo soudruhu. To bylo pod vlivem četby pamětí Hitlerova řidiče, o tom jinde. A hlavně jsme jen my dva používali přezdívku – PraFufín. PraFufín Nesmrtelný, to by se mu teď líbilo.

Když mu v roce 1991 splatilo nakladatelství Mladá fronta dluh a vydalo knihu jeho nejslavnější textů, jakýsi „the best of“ pod názvem Generální úklid, objevil čtenář místo doslovu toto:

Následující dvě necelé stránky knihy jsou čtenáři plně k dispozici. Nejen může, ale dokonce i má právo na ně napsat svůj vlastní doslov k této knize. Záležitost nespěchá, a také nemůže být splnění úkolu autorem kontrolováno. Čtenář by se však měl jednoho dne odhodlat. Jen tak dokáže totiž sám sobě, že si knihu opravdu aktivně osvojil. Vlastním doslovem si teprve knihu dotvoří ve svůj jedinečný originál, který se mu bude podobat! Říkám čtenář, ale myslím tím Vy…Ano…Vy…, poslužte si.

Děkuju za nabídku, zkusím si posloužit. Tohle je tedy doslov v duchu poctivého vesnického karu. Poté, kdy se v kostele modlí, nad hrobem pláče, v hospodě zapíjí, se vypráví veselé historky s nebožtíkem. Seznámili jsme se tak, že jsem v době zákazu dvojice Vodňanský-Skoumal zorganizoval jejich vystoupení, a ještě na konci koncertu jsem byl odveden do kuchyně kavárny restaurace Hutník ve Veselí nad Moravou, kde mě vyslechla StB. Pak jsem ho pozval na představení kabaretu, který jsme na Malé scéně Slováckého divadla v Uherském Hradišti dělali pod vedením Přemysla Ruta. Jan byl okouzlen, Přemysl rozšířil dvojici Vodňanský-Skoumal jako hrající režisér a já jsem se stal kamarádem. S velkým Ká, říkal vždycky Jan, na věčné časy a nikdy jinak, což stvrdil i v posledním mailu 26. ledna tohoto roku. Před tím ještě přišlo novoroční přání. Více lásky – více míru. Zato míň koronavíru! Nemohl tušit, že zrovna jeho život ten hnusný vir za pár týdnů zákeřně uhasí. V roce, kdy se měl v plné síle s přetlakem nápadů dožít osmdesátky. (…)

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)