STK a šikana z Bruselu (2022)

Přidal: Premek |

Březen 24, 2022

Ivan Hoffman. Glosa.

Natočeno 2022. Premiéra 23. 3. 2022 (ČRo Plus, 3 min.) v cyklu Glosa Plus.

Lit.: Hoffman, Ivan: Ivan Hoffman: STK a šikana z Bruselu. In web ČRo Plus, 23. březen 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: O technickou kontrolu auta se mi běžně stará servis. Tentokrát byl ale člověk, který zařizuje STK, nemocen a abych nečekal, rozhodl jsem se absolvovat kontrolu sám. „To umím“, řekl jsem mechanikům a poděkoval za vyměněné brzdné destičky, nové tlumiče a výfuk, jakož i za vyleštění reflektorů, geometrii či osvětlení značky.

Prohlídce auta, které bylo ve svých čtrnácti letech shledáno mechanicky schopným dalšího provozu, předcházelo měření emisí. S technikem ve vyžehlených montérkách s logem firmy specializující se na výnosné kontrolování vozidel jsem stál před moderním přístrojem na měření výfukových plynů.

Z odborného výkladu jsem pochopil, že na displeji onoho přístroje má být číslo nula celá šest, nikoli jedna celá čtyři, což je problém, kvůli kterému se autem legálně nedá jezdit.

Místo na dva roky mám známku na měsíc. V této lhůtě se mám dostavit na nové měření. Bude-li na přístroji nula celá šest, zaplatím dalších šest stovek a známku dostanu na dva roky. Vrátil jsem se do servisu, kde mi mechanici vysvětlili, že na autě není co opravit, že jsem se pouze stal obětí rutinní šikany. (..)

Lit.: Břešťan, Robert: Robert Břešťan: Když přijdou bajky Ivana Hoffmana, je čas vypnout rádio. In web Hlídací pes, 5. 4. 2022 (poznámka). – Cit.: V pořadu Názory a argumenty, rozhlasovém pásmu komentářů na ČRo Plus, v pořadu s tradicí sahající do časů vysílání Rádia Svobodná Evropa, je z průvodních slov moderátorů poměrně často slyšet bezradnost z toho, o čem že ten pravidelný komentář – říkejme tomu tak – Ivana Hoffmana vlastně je. Zmaten je i posluchač.

Rádobymoudré glosy podávané školeným hlasem se zdánlivým nadhledem venkovana mohou zájemci slyšet týden co týden. Banální zážitky a postřehy ze života se pan Hoffman snaží pravidelně roubovat nejlépe na nějakou vhodnou filipiku. Vysoko v kurzu je Brusel, případné různí lepšolidi, donedávna i ti, kdo strašili Ruskem, případně současná vláda.

Zaplatit za touhu po svobodě

Kdo nestíhá Hoffmana odpoledne, má šanci každý týden v rámci pravidelné ranní glosy (jakkoli to autor tohoto textu nedoporučuje, zejména, pokud se zrovna posluchač nachází za volantem – mohl by havarovat).

Kdo neslyšel, tomu produkci páně Hoffmanovu aspoň trochu přiblížíme. Tak třeba do zážitků se slepicemi, vpašuje rádoby vtipně – mluvíme přeci o slepicích – sdělení, že cizí element je prvek nepřátelský: „U zvířat obecně platí, že nemají rády cizince. Do hejna slepic, které se znají od kuřete, protože jsou všechny z jedné líhně, nelze přidat slepici odjinud. Uklovaly by ji.“

A níže už o něco explicitněji: „Mohlo by se stát, že by kvůli soucitu s Ukrajinci skončili jiní potřební v ofsajdu jen proto, že je z domu nevyhnala válka, ale obyčejná bída.“ (Autor se omlouvá čtenářům, ale ani zde, ani v případě dalších ukázek záměrně nehodlá vkládat hypertextové odkazy na původní Hoffmanovu produkci).

Drůbeží téma, tentokrát o perličkách, vytáhl Hoffman i pouhý den před ruskou invazí na Ukrajinu. Hejno o deseti kusech mu, potvory, vysklilo výplň dveří na slepičí ubikaci. Zatímco sklenář řezal nové sklo, prohodili pánové pár slov o Ukrajině.

„Co myslíte, pane Hoffman, spustí to Rus?“ Pánové se usnesli, že asi ne. Pozoruhodný je pak závěr tohoto produktu: „Do dveří jsme vložili nové sklo a našli slepici, které patřila prolitá krev. Dezinfikujeme pořezanou nohu peroxidem a zastřihli jsme jí křídla. Nejde o fatální zranění, holka určitě přežije. Na touhu po svobodě ale mohla škaredě doplatit!“ Asi jako o den později Ukrajinci, chtělo by se dodat…

Zážitek se čtrnáct let starým dieselem, který musí stejně jako všechny jiné vozy podstoupit pravidelnou technickou prohlídku, a světě div se, nevyhoví, se v jiné nedávné glose změní v obvinění zlého Bruselu. Jde samozřejmě o cílenou šikanu nebohého komentátora, „za kterou stojí emisní normy diktované legislativou Evropské unie“.

A slátanina o starém a novém sadu za Hoffmanovic plotem se přetaví ve sdělení, že „o naší současné vládě, která promarnila svých sto dní hájení nemá smysl si dělat iluze“, protože není schopná „něco nového zasadit“ a „bude pouze přihlížet tomu, jak pustne sad“.

Pro zdraví rozhlasových posluchačů

Zlé jazyky tvrdí, že Hoffmana si do vysílání nadiktovalo samo nejvyšší vedení rozhlasu, ale třeba jsou to jen ta pověstná zlá slovíčka (nebo snad – chraň Bůh – konspirační teorie). Řekněme si ale jasně, že by veřejné debatě, či alespoň zdraví pravidelných posluchačů ČRo Plus prospělo, kdyby se pan Hoffman z rozhlasových vln do tuzemských domácností již nadále nešířil.

A protože se jistě najde řada těch, kdo budou křičet něco o kádrovácích a seznamech nepohodlných jak nepadnoucí nohavica, ujasněme si, že český koncesionář by měl být ušetřen medového hlasu Ivana Hoffmana na rozhlasových frekvencích ani ne tak proto, že jde o nositele konspirátorské Krameriovy ceny za rok 2020, ani ne proto, že má za sebou zjevnou prokremelskou názorovou stopu, již si každý zájemce snadno sám dohledá. Ale prostě proto, že jsou ty jeho texty tak strašně pitomé. (…)

Eseje, fejetony, přednášky