Jenže na tomto postoji, který brání právo lhát a šířit ruskou propagandu, je typické, že ho zastává autor, který hojně publikoval v době normalizace, tedy v éře té nejhnusnější cenzury a vlády lži. Nyní Ondřej Neff publikuje fejetony v novinách normalizačního komunisty, estébáka a miliardáře, který soustavně poškozuje českou demokracii a ve svých novinách umlčel kritickou žurnalistiku. Pan Neff má zjevně díky zkušenostem z doby normalizační publicistiky posunuté hodnoty. Třeba mu sovětské a komunistické lhaní tolik nevadilo ani tehdy, takže mu nevadí ruské a náckovské lhaní ani dnes.
Na celém jeho literárně vznešeném expozé pro ČRo Plus je nejodpornější touha kázat lidem moudra tak nějak po werichovsku. Neff kupříkladu přirovnal snahu postavit se ruským dezinformacím k nepatřičnému zakazování chovat se neslušně. Copak můžeme někomu zakázat, když v restauraci smrdí, ptá se literát? Copak můžeme někoho trestat, když na někoho vylije polévku a dělá v lokále hluk? Copak budeme zavádět čichovou nebo hlukovou kontrolu?
Když si Ondřej Neff nevšiml, čemu sloužil v době vlády Gustáva Husáka a okupačních sovětských vojsk, není překvapením, že si toho nevšiml ani tentokrát.
Neffovo rozšafné přirovnávání dezinformačních médií a ruské dezinformační subverze k zápachu, hluku a vylité polévce je hluboce trapné a navíc zcela prolhané. Přitom o celém ruském aparátu na výrobu lží a o trollích farmách Neff nepochybuje. Jenom je nemáme utínat a máme je nechat fungovat, abychom si nezmenšovali vlastní svobodu. A abychom si nezaváděli cenzory. (…)
Problém dezinformací nemá nic společného se smradem, či hlukem. Nejde o neslušné chování, jak hlásá Ondřej Neff. Jde o šíření zločinecké propagandy, jejímž cílem je likvidace naší demokracie a našich spojeneckých vazeb.
V demokratické společnosti nelze šířit nacistickou propagandu. Ruský režim přitom dospěl do stejné kategorie zločinnosti. V době útočné války také nelze nechat šířit lži a manipulace, které setrvale vystupují proti obětem agrese, proti spojenecké zemi a proti naší svobodě a suverenitě.
Ruská dezinformační kampaň je přesně shodná s nacistickou agresivní militaristickou a prolhanou propagační kampaní z podzimu roku 1939. Snaha o ochranu Čechů před nepřátelskou manipulací je samozřejmě citlivým problémem. Musí být jasné, že konečné slovo nemá mít exekutiva, nýbrž soudy. Ale je povinností a zodpovědností parlamentní většiny, aby hledala a nalezla nástroje k zákonné obraně bezpečnosti demokratického státu. Ať si umělečtí fejetonisté z éry normalizace vykládají, co chtějí. I s tou svojí falešnou noblesou a s pocity moudrých krasoduchů.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku