Ranní úvaha Tomáše Koblížka – Svoboda slova pro jedny jako umlčování druhých. Co je antinovinářská hate speech? (2024)

Přidal: Premek |

Prosinec 18, 2024

Tomáš Koblížek. Úvaha.

Natočeno 2024. Premiéra 3. 12. 2024 (ČRo 3 Vltava, 5 min.) v cyklu Ranní úvaha.

Lit.: Koblížek, Tomáš: Tomáš Koblížek: Svoboda slova pro jedny jako umlčování druhých. Co je antinovinářská hate speech? In web ČRo 3 Vltava, 3. prosinec 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Mezinárodní výzkum nenávistných projevů neboli hate speech se nejčastěji věnuje slovním útokům na Afroameričany, Židy, „migranty“ či LGBT+ osoby. V poslední době se ale pozornost badatelů více zaměřuje také na nenávistné projevy směřující na adresu novinářek a novinářů. Je tento typ nenávistných projevů něčím specifický, nebo jde o nenávist podobnou jiným?

Zvláštností antinovinářské hate speech je, že může být formou zastrašování, a tedy cenzury. A že se zde více než v jiných případech ukazuje jeden z paradoxů svobody slova: Svoboda slova pro jedny, totiž nenávistníky, může vést k umlčování druhých, totiž novinářek a novinářů. Jinak řečeno, svoboda slova tu vítězí i prohrává v témže okamžiku.

V relativně nedávné studii shrnul Silvio Waisbord z George Washington University čtyři typy cenzury, jimž mohou novinářky a novináři čelit. Klasickým cenzorem je stát, například jako když nyní na Slovensku ministerstvo kultury omezuje určitý typ obsahu ve státních médiích. Vedle toho existuje ekonomická či tržní cenzura, když například sponzor či vlastník nějakého média vysílá signály, že jistý typ zpráv by nerad ve „svém“ deníku či týdeníku viděl.

Příkladem budiž nedávný odpor některých obchodních magnátů ve Spojených státech k tomu, aby deníky The Washington Post nebo Los Angeles Times podpořily prezidentskou kandidátku Kamalu Harris.

Dále existuje tzv. parastátní cenzura, k níž dochází tehdy, když třeba vlivné kriminální gangy vyhrožují novinářkám a novinářům píšícím o jejich zločinech. Klasickými příklady jsou Itálie či Mexiko, kde působí mafiánské kartely tvrdě hájící své zájmy.

A konečně existuje tzv. davová cenzura, když se proti novinářkám či novinářům, jež se věnují nějakým nonkonformním tématům, vzedme na sítích vlna agresivity, jejímž cílem je dotyčnou či dotyčného od psaní o daném tématu odradit. V tomto případě si těžko nevzpomenout na český případ pravidelných útoků na Lindu Bartošovou. (…)

Eseje, fejetony, přednášky