Čtyři synové (2012)

Její konečná verze pochází ze 7. nebo 8. století. Citacemi z hebrejské Bible, Talmudu i odkazy na symbolické pokrmy přibližuje stolujícím událost, o níž praví: „V každém z pokolení je povinností každého Žida vidět sama sebe, jako by on sám vyšel z Egypta.“

Součástí četby je i vyprávění o čtyřech synech, z nichž každý zaujímá jiný postoj k velkolepému příběhu svobody. První syn je učený. Druhý vzpurný. Třetí prosťáček a čtvrtý, jak praví Hagada, „se neumí zeptat“. Existují i jiné překlady: Moudrý pro prvního syna. Zlý pro syna druhého. Nevinný, mírný, prostý, bezelstný nebo přirozený pro syna třetího. A čtvrtý syn, který ještě neklade otázky, bývá ztotožňován s malým dítětem.

Židovská tradice přisuzuje čtyřem synům různé významy. Uvedené typy tak mají vystihovat různou znalost Tóry a ochotu jí porozumět. Podle jiného výkladu vyjadřují poměr žáka k učení a učiteli. Další komentáře spatřují ve čtyřech synech různé proudy uvnitř judaismu. A já si troufale dovolím přisoudit i charakteristiky obecně lidské.

Pro židovskou kulturu byl a dodnes je určující vztah: vztah člověka k Bohu, k bližnímu, ke světu, který nás obklopuje. V tomto náhledu je mi první, moudrý syn zmiňovaný Hagadou, člověk mravný, vzdělaný a zkušený. Mudrc, vládce, rádce, vzor. Zná duchovní zákonitosti světa, rozumí jeho běhu i lidskému nitru. Jako takový pak dobře spravuje, co je mu svěřeno, vychovává a ovlivňuje jiné. Kdo by si nepřál žít v zemi s takovými osobnostmi, s takovými politiky?

Druhý syn, další lidský typ v knize pesachového čtení, odmítá pravidla, řád a poznání. Je výsměšný a arogantní, lidem i světu škodí. Ne nadarmo stará vyobrazení Hagady zobrazují druhého syna i jako drancujícího vojáka nebo potutelně se usmívajícího zbohatlíka, utiskovatele. Kořistí a nic jiného ho nezajímá. Známe je i dnes, že?

Třetí syn Hagady je zvídavý. Ptá se a hledá odpovědi. Ve své čisté přirozenosti je otevřený k tajemstvím člověka i světa. Obecněji: Chce pochopit, co již znalí vědí, a přidat něco sám za sebe. To jsou ti, kdo vždy znovu přicházejí s nabídkou vylepšení, pomoci. Nespokojí se s tím, čeho se jim dostalo, jsou připraveni sdílet a dávat.

Konečně čtvrtý syn, čtvrtý typ člověka z Hagady: Malé dítě, které jím však zůstává i v dospělosti. Tenhle tvor je sobeckost sama. Ignoruje vše, co přesahuje jeho omezený obzor. Žije konzumem, nikdy neukojenou touhu vlastnit. Lidi i věci si bere jako hračky a odhazuje je. Odmítá odpovědnost, žije požitky, které má zajistit někdo jiný.