Názory a argumenty – Další nemrav z dílny OSA (2012)

Soud rozhodl, že nároky na poplatky, které měly hotely doplatit do poloviny roku 2007, nejsou promlčeny. Jenom v případě majitele brněnského a jihlavského hotelu jde o desítky tisíc korun.

Celý spor prapůvodně zavinili čeští poslanci. Od roku 2005 byli totiž hoteliéři v Česku osvobozeni od povinnosti platit autorské poplatky, to ale bylo v rozporu s evropským právem. V roce 2008 proto politici znovu uzákonili povinnost poplatky platit, podle verdiktů soudu navíc hotely musely uhradit poplatky i za dobu, kdy podle českých pravidel nic platit nemusely.

Ochranný svaz autorský proto stále vymáhá peníze z minulosti. Mimo jiné zažaloval majitele oněch dvou uvedených hotelů a za poplatky po něm chtěl přes 86 tisíc korun. Majitel se ale bránil. Podle něj nemá OSA nárok na platby za televize, které měl od začátku roku 2006 na svých pokojích, uplynula totiž dvouletá promlčecí lhůta.

Krajský soud v Brně i Vrchní soud v Olomouci nejprve rozhodly ve prospěch majitele hotelu. Autorský svaz měl podle soudců možnost vymáhat peníze už od roku 2006 a nemusel čekat na kontrolu přímo v hotelích, která se uskutečnila až v roce 2009. „Nárok je promlčený, Ochranný svaz autorský musel vědět, že hotel od 1. 1. 2006 neodstranil televizní a rozhlasové přístroje z pokojů z hotelů, ale že tam nepochybně zůstaly i nadále,“ rozhodli soudci.

OSA se ale obrátila na Nejvyšší soud. Podle něj teprve kontrola v září 2009 definitivně potvrdila, kolik televizorů mají hotely na pokojích, a proto teprve v roce 2009 mohl podat žalobu. To potvrdil i Nejvyšší soud. Ten sice potvrdil, že obecně Ochranný svaz autorský věděl, že bude moci vybírat poplatky i zpětně nejpozději v roce 2007, kdy padlo několik soudních verdiktů nařizujících doplacení poplatků. Podle soudců ale tato obecná informace nestačí. Autorský svaz nemohl vědět, zda všichni hoteliéři poplatky skutečně uhradili, a nemohl také vědět, kolik které ubytovací zařízení má televizorů.

„Svaz sice mohl vědět, že hotel má stále na pokojích televizní přijímače, ale takové povědomí není dostačující a vyžaduje se, aby se svaz skutečně dozvěděl (tedy nikoli pouze předpokládal) o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal,“ rozhodli soudci Nejvyššího soudu. A protože kontrolu v hotelích Continental a Grand svaz uskutečnil v září 2009, teprve od té chvíle běží podle nich promlčecí lhůta.

Celý proces nikoli náhodou připomíná stejnojmennou knihu Franze Kafky. Nejenže se různé instance soudu rozhodují diametrálně opačně, takže v jejich verdiktech nelze vysledovat ani tu nejmenší logiku, a podle ní jakousi elementární právní jistotu a odvozovat podle ní své jednání. V celém tom balastu zaniká to naprosto nejpodstatnější, a to je onen princip, podle něhož musí majitelé ubytovacích zařízení platit OSe autorskoprávní daň z přístroje, nikoli za užívání autorskoprávních obsahů. Jinými slovy: proč jsou hoteliéři znevýhodněni před občany? Má-li rodina třeba deset televizorů v jednom domě, platí jeden koncesionářský poplatek. Platí totiž druhotnou daň na provoz veřejnoprávní České televize.

Provozovatel hotelu však musí platit z každého přístroje zvlášť, a to nikoli České televizi, kde by to snad nějaký smysl dávalo, nýbrž OSe, která je pouze sběrnou peněz, ale žádný užitek srovnatelný s Českou televizí z ní není. Je to ostatně ještě horší. OSA inkasuje autorskoprávní poplatky už od samotných televizí jakožto producentů. Když chce soukromá či veřejnoprávní televize vyprodukovat nějaké dílo, musí se vypořádat s autory a jejich svazy, tedy i s OSA.

U hoteliérů tak OSA za stejné zboží dostává zaplaceno podruhé, což je nemrav. Tento nemrav je zakotven v zákoně, a to je nemrav dvojnásobný, protože je zřejmé, čí a jaké naléhání vyslyšeli zákonodárci, když tuto obludnost do legislativy vpustili. A vypovídá to jen o stavu českých zastupitelských sborů: vítězí u nich ten, kdo lépe, a zřejmě efektněji, lobbuje. Zdravý rozum zůstává za dveřmi. Příklad s OSou a hotelovými televizemi je možná banální, ale principiální. Snadno si představíme, že podle podobného klíče rozhodují páni poslanci či senátoři i v případech jiných, mnohem závažnějších.