{O významu citových vztahů a o rodině} (1937)

Životopisci Růženy Jesenské uvádějí, že byla…“českou učitelkou, básnířkou a spisovatelkou“, přičemž dlužno upřesnit, že jde o činnosti, které se vzájemně prolínaly.
Poté, kdy Jesenská absolvovala Státní ústav učitelek v Praze, začala učit v Mladé Boleslavi. Od roku 1889 pak působila na měšťanské škole u svatého Tomáše v Praze. Do té doby se také datují její první literární pokusy, které byly v oblasti poezie (Mládí, kniha veršů z let 1889-1899). O něco později se začala věnovat také próze. Její první projevy vyrůstaly ze školního prostředí. (Např. Jarmila, 1894, s podtitulem „výchovný dívčí román“.) U sv. Tomáše pak vyučovala až do roku 1907, kdy odešla do (předčasného) důchodu.
Záhy se odpoutala od úzce pedagogického zaměření své tvorby a věnovala se plně umělecké literatuře. V centru její autorské pozornosti však zůstal citový život dospívajících dívek a mladých žen. Stala se tak (po boku Karoliny Světlé a Elišky Krásnohorské) jednou ze zakladatelek české ženské literatury.

Růžena Jesenská podobně jako dvě zmíněné spisovatelky věnovala velkou pozornost citovému životu žen, podmínkám jejich života. Po dlouhou dobu redigovala Kalendář paní a dívek českých, ale vzdor tomu se přímou stoupenkyní ženského emancipačního hnutí nestala. Ve své vlastní tvorbě Jesenská v mnohém překračovala nasládlé, romantické, kalendářové příběhy určené paním a dívkám.
Výrazné rysy díla Růženy Jesenské velmi přesně postihla novinářka Jožka Götzová v úvodním slovu k rozhovoru, který se spisovatelkou pro rozhlas natočila v roce 1937 – viz první zvuková ukázka.

Z románového díla Růženy Jesenské vyjmenujme základní dila: Jarní píseň (1902), Román dítěte (1905), Legenda ze smutné země (1907), Nocturno moře (1910), Tanečnice (1912), Ivana Javanová (1917), Cizinka (1920), Hrdinství (1923), Láska (1933)…A ještě názvy alespoň některých dramat Růženy Jesenské: Estera, Paní z Rosenwaldu, Cirkus, Devátá louka, Starý markýz, Je veliká láska na světě?…
Hlas Růženy Jesenské a část jejích vzpomínek si můžete poslechnout z druhé zvukové ukázky. Rozhovor s autorkou vede Joža Götzová.

A konečně – Jesenská napsal velké množství fejetonů pro Národní listy. V nich se vyjadřovala k naléhavým společenským problémům. Část jednoho, jmenuje se Odloučený svět, si můžete přečíst v přiloženém souboru. Jesenská v tomto fejetovu z roku 1920 řeší problém, který je dodnes živý, aktuální – a stále nevyřešený.
Ve třetí zvukové ukázce hovoří Jesenská – v rozhlasovém snímku z ledna roku 1937 – o významu citových vztahů a o rodině.