Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Ctnostný japonský nepřítel a zvrácený spojenec

Přidal: Premek |

Prosinec 27, 2015

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 46/2015)

Na počátku byla kniha Gordona Thomase a Maxe Morgana Wittse Enola Gay (1977, česky 1984), v níž autoři s dokumentární pečlivostí sepsali historii atomové bomby, která byla svržena na japonské město Hirošima. Jádrem nebyl ani tak vědecký vývoj ničivé zbraně, jako vojenská stránka věci; rekonstruován je tu vývoj názorů politických elit USA vůči atomové bombě i postupně sílící nervozita vybraných elitních pilotů, kteří se již několik let připravují k akci, o níž nevědí a nesmějí vědět zhola nic.

Proč Enola Gay? Šlo o přezdívku amerického bombardéru B-29 Superfortress, který 6. srpna 1945 ráno v 8:15 shodil na Hirošimu atomovou bombu. Bomba samotná získala přezdívku Little Boy a byla neobyčejně účinná: v průběhu pár minut zničila 62 000 budov a bezprostředně po výbuchu zabila 70 000 lidí.

Kniha zaujala nejenom čtenáře, ale i producenty – už v roce 1980 vznikl televizní film Enola Gay: The Men, the Mission, the Atomic Bomb, v němž hráli mj. Patrick Duffy a Billy Crystal. Nás však bude zajímat rozhlasové zpracování. Vzniklo v roce 1982 pod názvem Podivní hrdinové.

Sedmidílný „dokumentární“ seriál připravil Jiří Navrátil a režijně jej připravil Josef Červinka, který hrál i několik rolí včetně prezidenta Roosevelta. Proč dávám slovo dokumentární do uvozovek? Protože ačkoliv seriál vznikl podle dokumentárních materiálů, jeho poslání jednotlivé informace značně ohýbá podle politického klíče. Dochází tak k paradoxním situacím: scény, v nichž se hovoří o japonských letcích kamikadze, japonském císaři a vládě (tj. o spojencích hitlerovského Německa), jsou plné úcty k tradičnímu japonskému hrdinství a touze po sebeobětování, kdežto američtí vojáci, tehdejší spojenci Sovětského svazu, jsou po celou dobu líčeni buď jako chladně uvažující cynikové (generalita, velitelé) nebo jako tlupa nezvladatelných děvkařů a alkoholiků, pořádajících „spanilé jízdy“ po havanských putykách a bordelech, přičemž ani za jeden z přestupků nejsou řádně potrestáni – jako piloti bombardérů z akce „Silverplate“ jsou nedotknutelní… Ostatně na úvodní straně scénáře prvního dílu bylo jasně uvedeno, že seriál „nás zavede mezi americké důstojníky a vojáky, připravující se zničit v Hirošimě téměř půl miliónu lidí“.

Červinkova režie je profesionální, ale nikterak zanícená; po několika dílech začne posluchače poněkud unavovat jistou stereotypností. Přes toto konstatování lze předpokládat, že měl seriál dobrou poslechovost: přinesl koneckonců zajímavý námět. Toho si byla rozhlasová dramaturgie dobře vědoma, a tak (nejen) v osmdesátých letech vznikaly rozhlasové hry na základě skutečných událostí; Oldřich Knitl napsal dvoudílnou hru na motivy leteckého únosu ze září 1977 Smrt bez poslání (1987), Vladimír Remeš dramatizoval deník Mičihiko Hačiji Den hromu (1980, opět o útoku na Hirošimu) a vytvořil dokumentární hru Heydrichiáda – dvůr a jeho kat (1984).

Herecké obsazení Podivných hrdinů není špatné: podplukovníka Tibbetse, který vede operaci Silverplate, hraje Miroslav Moravec, elitní letce Petr Svoboda, JIří Ornest či Ladislav Potměšil. Generalitu představují Milan Mach, Vilém Besser, Soběslav Sejk, Rudolf Pellar, Jan Teplý či Miloš Hlavica, japonské postavy (s jistou dávkou možná nezamýšlené parodie)Jaroslav Kepka. Ženský hlas vypravěčky patří Bohumile Dolejšové.

Premiéra v roce 1982 byla naplánována precizně: první díl byl odvysílán koncem června, poslední díl 4. srpna – jen dva dny před výročím svržení bomby na Hirošimu.

Historie rozhlasových her