Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Triumfální akord bezejmenných hrdinů

Přidal: Premek |

Březen 17, 2016

Přemysl Hnilička

(vydáno v Týdeníku Rozhlas 12/2016)

Na jméno Normana Corwina (1910 – 2011) musel narazit každý, kdo se hlouběji zajímal o historii rozhlasové hry. V třicátých a čtyřicátých letech mělo jeho jméno stejnou váhu jako jména Arche Obolera nebo Orsona Wellese. Jeho první inscenace – The Plot to Overthrow Christmas – měla premiéru na první svátek vánoční roku 1938 a ve veršované formě popisovala schůzku Ďábla s vskutku odpornými existencemi světové historie, císařem Nerem počínaje a Adolfem Hitlerem konče. Účelem této schůzky měla být likvidace Vánoc, kterou si ovšem každý z účastníků představoval jinak, podle míry a druhu své zvrácenosti. Hra měla úspěch a byla znovu vysílána i před Vánoci 1940. To už byl Norman Corwin významným rozhlasovým autorem.

Jeho světový úspěch je však spojen s jiným titulem: 8. května 1945, v den, kdy byl vyhlášen konec druhé světové války, měla na stanici CBS Radio – Columbia Broadcasting System premiéru jeho hra Triumfální akord (On a Note of Triumph).

Nutno říci, že nejde o typickou rozhlasovou hru; je to spíše feature, dramatický a slavnostní výkřik od nacistické tyranie osvobozeného světa. Průvodci nám tu jsou tři vypravěči, kteří nám předvádějí, jak oslavují jednotlivé národy pád Velkoněmecké říše. Zní tu vnitřní monology postav, vyvolávání kamelotů, oslavné i výsměšné písně. Corwin tu nenechává hovořit amerického prezidenta, britského premiéra nebo sovětského generalissima; o své radosti z konce války tu vypovídají anonymní hlasy vojáka, dítěte, kamelotů. Sám autor hned v prvních replikách své hry ukazuje, že nebude oslavovat vojevůdce, ale jednotlivé malé hrdiny velké války: „Dekadentní demokracie, hudlaři, bolševici, fušeři a slaboši nakonec byli silnější než hnědí rváči, a také chytřejší. Nebičovali kněze, nepálili knihy, nevraždili židy, neprodávali děvčata do nevěstinců, necedili dětem krev – a přece prostí, obyčejní lidé, nenápadní, ale svobodní, vzchopili se jednoho rána, opustili své domovy a rodiny. Narovnali svaly, z příručky se naučili, jak zacházet se zbraněmi a vydali se přes nebezpečné oceány a vymlátili duši z těch odborníků.“ Hrdiny pro něj ale nejsou jen letci z bitvy o Anglii: „Sláva tomu, kdo čistil záchody, leštil knoflíky, sláva kuchaři, jenž uvařil vejce pro letce, který potopil křižník na úsvitě.“

Byl to jeden z největších rozhlasových úspěchů: premiéru prý slyšelo na 60 milionů Američanů. Pro velký zájem byla hra reprízována hned 13. května téhož roku a poté ještě rok od premiéry, 8. května 1946. Scénář vyšel knižně u nakladatelství Simon and Schuster, New York a poctěn byl Wendell Willkie Award.

O dva roky později – 8. května 1947 – byla Corwinova hra uvedena i v Československém rozhlase. Pod názvem Triumfální akord v překladu Stanislava Balbína a s hudbou Václava Nelhýbla ji uvedl režisér Josef Bezdíček, který také (společně s Františkem Kožíkem) provedli několik textových úprav. Náročnou zvukovou koláž měl na starost zvukař Jaromír Nosek a gramomixér František Langmaier. V jednotlivých postavách vystoupil dobový výkvět českého herectva: Antonín Zíb, Josef Červinka, František Holar, Julie Charvátová, Fratnišek Kreuzman – a v roli dítěte Ivan Jandl, pozdější nositel Oskara za postavu českého chlapce ve filmu Poznamenaní (1948). Pro Josefa Červinku byl zase jeho padlý letec první velkou hereckou příležitostí v českém rozhlasovém vysílání.

Česká inscenace sice nemohla dosáhnout té poslechovosti, jakou se mohlo chlubit nastudování CBS, ale přesto dosáhla dvou repríz (v červenci a říjnu 1947). V dobové anonci se píše: „Slavnostní pásmo (…), v němž mluví hlasy lidí celého světa, vítězové i poražení, vojáci i občané, muži, ženy i děti. (…) Vysíláme ji v den našich oslav, abychom si připomenuli, co chtěl Norman Corwin zdůraznit. KDO byl poražen v poslední válce, CO nás stálo vítězství a k ČEMU nás zavazuje.“

Corwinův Triumfální akord je dodnes připomínán v odborné literatuře – nejen pro neuvěřitelnou aktuálnost, kterou se mohl ve své době pyšnit, ale i pro svou formální zajímavost. A také pro to, co se říká v polovině textu: „Poučili jsme se z druhé světové války, že jsme se nenaučili ničemu z první světové války. Poučili jsme se, že národy, které nevědí co chtějí, dostanou, co nechtějí. (…) Poučili jsme se, že svoboda se nemůže získat a zapomenout, že svoboda se musí oživovat jako půda po dobré sklizni, že se musí natáčet jako věrné hodinky a musí se jí užívat jako zdravého svalu.“

Ještě dva roky držel Československý rozhlas se světem krok. Nastudovány byly i další Corwinovy texty, většinou nejpozději rok od světové premiéry: Bez názvu, Mořský vlk, Odyssea Heliodora Nováka, Můj přítel Sametka. Po Únoru 1948 se už jeho texty neobjevovaly. Tento stav trval až do začátku 60. let, a to navzdory tomu, že ve svých hrách často kritizoval liberální politický systém.

Historie rozhlasových her