Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Rozhlasový obraz rytmu velkoměsta

Přidal: Premek |

Říjen 27, 2020

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 45/2020)

Slyšíme hluk nádraží, skřípání brzd přijíždějícího vlaku, štěkání psa a směsici lidských hlasů – cestujících, spěchajících do svého vagónu. Dámička s vysokou fistulkou shání svého Mufíčka, profesor se ptá železničního zřízence, zda kouří a když ten potěšeně řekne, že ano a očekává darem cigaretku, dostane se mu přednášky o škodlivosti kouření… Tak začíná rozhlasová hra Josefa Koudelky Dobrou noc, město (1935), která provází cestujícího, jenž zmeškal vlak, městskou nocí.

Děj tu není podstatný, hlavní je tu nálada, rytmus, melodie noci. Autor neskrývá snahu experimentovat se zvukovými efekty. V jeho hře řinčí tramvaj, automobilové klaksony, hlasy kamelotů či rachocení kol. Používá také módního voicebandu, jenž dává zaznít i neživým věcem; nádražní hodiny tu místo odtikávání rytmicky opakují „teď – je – teprv – teď – je – teprv – devět“, signály zase „zmeškal – vlak“. Rytmus drží i cestující profesor, který se svým studentem opakuje anglická slovesa.

Někdy je té zvukové ambaláže až příliš, takže režisér Miloslav Jareš škrtá celý úvod druhé scény, v níž mělo hlučet vycházející obecenstvo z divadla, znít melodie z Bizetovy Carmen, Habanera, pískot mládeže atd.

Navzdory lehce nahozeným situacím a rozhovorům se hra nevyhýbá ani sociálně kritickým aspektům městského života v prvorepublikovém Československu. Náš cestující se tu třeba setká s dělníkem, který se v tu chvíli stane obětí pracovního úrazu.

V programovém časopisu Radiojournalu byla inscenace Dobrou noc, město avizována jako „rozhlasová reportáž“, „reportážní hra od plzeňského spisovatele“ a „moderní rozhlasová hra z dnešního velkoměsta“. Svědčilo to o tom, že si ani programoví pracovníci nebyli jisti, kam experiment zařadit. Premiéru měla v lednu 1935.

Hru napsal plzeňský spisovatel Josef Kuchynka (1906-1978). Curriculum vitae tohoto autora bylo velmi neobvyklé. Během svého života byl ředitelem dětského záchytného domova v Plzni, ústavním učitelem v trestnici Plzeň-Bor a působil také jako odborný asistent na Pedagogické fakultě v Plzni. Jeho autorská tvorba byla různorodá; pod pseudonymy Richard Richardson, Charles Olivier nebo William E. Western psal detektivní romány (Varhany smrti, 1934; Mužové z neznáma, 1935; Zločin ve stratosféře, 1937 – společně s V. Havránkem), dobrodružné příběhy pro mládež zase pod jménem Jiří Medula. Pod svým vlastním jménem vydal odbornou publikaci Defektologické minimum (1971) a Divadelní almanach (1947) – a také několik rozhlasových her a pásem (Železniční humor v hudbě, příběhu a anekdotě, 1937; Veselé vánoce vinšujem vám, 1945 – se Stanislavem Majnerem; Králova trojka, 1950).

Rozhlasový experiment Dobrou noc, město samozřejmě neunikl pozornosti rozhlasové kritiky. Tehdy již renomovaný kritik Miloslav Havel shrnul své dojmy z Kuchynkovy reportážní hry v časopise Listy pro umění a kritiku. Textu podle něj scházela obsahová náplň: “Tříšť nápadů a drobných obrázků, které nemají žádné vnitřní souvislosti, nemohly zaujmout posluchače ani dát možnost režisérovi vypracovat věc hlouběji. Stejně i zde se střídala parodie i satira se scénami lyrickými, sentimentálními, sociálními atd.” Přesto Havel také chválil: “Jarešovi se podařilo uplatnit několik zajímavých nápadů, zejména ve scénách satirických. Tak např. sbor děvčat, vtipně karikujících tesklivou náladu na nádraží, parodii na operní obecenstvo aj. Zařazení recitací sboru Resboys bylo osvěžující výplní jinak prázdných scén.” Kritiku však uzavřel jednoznačně: “… máme-li již některé režiséry, kteří se chtějí zabývati funkcí zvuku a hudby v rozhlasové hře alespoň poněkud hlouběji, chybí nám dosud autor, který by přinesl hodnotné téma, stojící za tuto námahu.”

Historie rozhlasových her