Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Vyrazit na tu poslední jízdu…

Přidal: Premek |

Srpen 19, 2021

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 33/2021)

Oldřich Karas je starý mašinfíra, který se svou parní lokomotivou najezdil tisíce a tisíce kilometrů. Desítky let spojoval města a vesnice po kolejích, s parťákem u uhláku a s dýmem nad hlavou… Ale všecko jednou končí: na trať mají vyjet nové lokomotivy poháněné elektřinou. Ta jeho parní je už zastaralá, navíc každý raději dýchá čistý vzduch. Karas se bude muset rozhodnout: půjde do penze nebo se postěhuje do nového působiště, kde parní stroje ještě jezdí?

Rozhlasová hra z roku 1972 Poslední jízda lehce vybočuje z běžně produkovaných dramat z pracovního prostředí té doby. Zobrazuje totiž především vnitřní svět hlavního hrdiny a přesvědčivě kreslí motivace, které vedou k jeho rozhodnutím. Vlakvedoucí Karas se totiž nerozhoduje jen za sebe, ale také za svou manželkou, která je stižena postupující ztrátou paměti, což z ní udělalo nepříliš snesitelnou životní partnerku. Svému muži opakovaně vyčítá, že nikdy není doma, že spolu neměli děti, že svůj život v podstatě promarnili – a dává mu za příklad strýčka, který za ní jezdí každý týden. Co na tom, že strýček už před pěti lety zemřel…

Hru podle křestního listu inscenace napsal Vladimír Kučera, což byl pseudonym tehdy zakázaného dramatika a herce Divadla Járy Cimrmana Miloně Čepelky. Je tedy více než pravděpodobné, že i neveselý příběh Oldřicha Karase vzešel z jeho psacího stroje. Režisér Josef Červinka se moudře omezil jen na několik ilustračních zvukových efektů nádraží a věnoval se spíše vedení herců. V hlavní roli v překvapivě ztišené poloze vystupuje František Hanus. Jeho vlakvedoucí, řešící příliš mnoho starostí najednou, hovoří většinou unaveně, případně smířeně, přesto má však posluchač pocit přetlakovaného hrnce chystajícího se co nejdřív explodovat. Jeho manželku ztvárňuje herečka drobných rolí a figurek Lída Roubíková, která tu – podobně jako v inscenaci hry Harolda Pintera Celou noc venku (1968) – dokazuje, že je schopná přesvědčivě vykreslit i komplikovanou postavu. Její Karasová je dojemná ve vší své ztracenosti, kterou ji “obdařila” zákeřná nemoc, zlobná i lítostivá ve své samotě, ubližující v kolovrátkově servírovaných výčitkách svému manželovi. Pracovní prostředí tu zastupuje mladý inženýr Bárta, kterého Karas kdysi zaučoval jako topiče na mašině a on nyní zavádí nové “elektrické mašiny”. Vladimír Brabec ho hraje zpočátku jako strohého, ne však komisního odborníka, který ukáže svou lidskou stránku během titulní poslední jízdy, při níž dělá Karasovi znovu a naposled pomocníka. Figurku popichujícího a zvědavého štamgasta Čiháčka několika hlasovými tahy přesvědčivě vytvořil Jiří Holý.

Historie rozhlasových her