Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou II. – „Vlna a vlna – a jméno a jméno…“

Přidal: Přemek |

Červenec 27, 2011

Mgr. Přemysl Hnilička (psáno pro Týdeník Rozhlas 31/2011)

Již v minulém, prvním pokračování jsme se věnovali prvotním začátkům české dramatické tvorby pro rozhlas. Šlo o skutečné pokusnictví a objevitelství; autoři zkoumali novou, neznámou pevninu rozhlasového dramatu. Při tomto hledání bylo mnoho „pionýrů slepých uliček“, kteří se domnívali, že ideálním hrdinou rozhlasové hry musí být slepec (kvalitní výjimkou byla inscenace Šamanovy hry Neviditelný most z roku 1938), rozhlasoví teoretici odmítali také mechanicky přenášené divadlo. Mezi první významné pokusy patřilo „rádiové scenário věnované Karlu Teigemu“ Mobilizace, které v roce 1926 napsal Vítězslav Nezval a které bohužel nebylo realizováno. Novému médiu se ve svých teoretických textech výrazně věnoval také Jiří Frejka – v článku O rozhlasových autorech obecně z roku 1933 definuje podstatu rozhlasu jako „ montáž zvukových fotografií a slova“. Staví se také proti přebujelé zvukové doslovnosti, které se tehdejší režiséři dopouštěli; podle Frejky „zvuková kulisa není ilustrační zvuk, je to typicky, zkratkovitě vyjadřovaná skutečnost, je to sama tkáň skutečnosti.“

Sami rozhlasoví režiséři i dramaturgové si tento problém uvědomovali a snažili se jej řešit. Velkým úkolem bylo již prosadit funkci rozhlasového režiséra jako samostatnou uměleckou funkci – rozhlasové hry neměl natáčet divadelní režisér „na melouchu“, ale profesionální rozhlasový tvůrce. Jedním z prvních byl pražský Jaroslav Hurt, velké rozhlasové osobnosti se však objevily i v Brně.

Mohli bychom jmenovat desítky úspěšných experimentů brněnského studia, díky nimž se po celé republice (a díky esperantské stanici Verda Stacio i po celém světě) stala známá jména jako Karel Höger, Jarmila Švabíková, Josef Skřivan nebo Rudolf Walter. Pod mnoha z nich bychom našli jako autora či spoluautora Františka Kožíka a za režijním pultem Josefa Bezdíčka. František Kožík pro brněnský rozhlas napsal od počátku třicátých let několik úspěšných textů, jen jeden z nich se však stal celosvětově známým a uznávaným: Cristobal Colón. Příběh slavného i hořkého života slavného objevitele Kryštofa Kolumba vzbudil ohlas především díky své progresivní formě, v níž se dramatické výjevy střídaly s lyrickými zastaveními v čase či s vypravěčskými pasážemi, často realizovanými pomocí úchvatně sehraného voicebandu. Živé vysílání roku 1934 muselo posluchače doslova přikovat do křesel. Text Kožíkův, propracovaná a sugestivní režie Bezdíčkova, hudební mezihry Viléma Tauského a pravděpodobně velmi expresívní výkon brněnského herce Josefa Skřivana v titulní roli, to vše zapůsobilo na posluchače tou měrou, že si po dubnové premiéře vyžádali květnovou reprízu a o rok později vznikla i pražská inscenace s Eduardem Kohoutem (na Slovensku nastudovali Cristobala Colóna až za Slovenského štátu – v roce 1942 s Jozefem Budským). Úspěch hry spočíval jak v poutavém námětu životní pouti Kolumbovy, jehož sen o nové zemi a přivedení pohanů ke křesťanské víře se rázně střetne s pragmatickými požadavky španělského krále i menších vládců nově objevené pevniny. Kolumbus místo spasení přináší – byť ne sám, vlastní rukou – obyvatelům nového kontinentu jen násilí, ponížení a otroctví. Jeho zásluhy navíc nejsou po zásluze uznány, je zbaven i přidělených výhod a hodností a jeho život zákonitě končí v hořkosti a vině.

Hra Kožíkova byla brzy po českém uvedeni vysílána ve Francii, byla zařazena do cyklu Nejlepší rozhlasové hry světa a ještě v roce 1938 reprezentovala Československo na rozhlasovém festivalu v Bruselu. Záznam její brněnské premiéry se nedochoval, vysílalo se živě; kompletně zaznamenána je tak až verze z roku 1948, kterou režíroval a v níž vedle Jiřího Pravdy jako Colóna účinkovali ještě Josef Červinka, Felix le Breux, Julie Charvátová či Bohumil Bezouška. K 45. výročí založení českého Radiojournalu pak v roce 1968 vznikla poslední česká inscenace tohoto textu s Jiřím Adamitou v titulní roli. Snad Cristobala Colóna ještě někdy uslyšíme – zasloužil by si reprízu pro svou sugestivnost a výjimečnost.