Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou XXX. – Nenašel zeď, ke které by pasoval
Přemysl Hnilička
(zkráceně in Týdeník Rozhlas 36/2012)
Jerzy Janicki (1928-2007) je v Polsku velmi známým a uznávaným romanopiscem, novinářem, divadelním a rozhlasovým autorem a též filmovým scénáristou. Narodil se na východní Haliči v rodině notáře a po válce se živil jako novinář a publicista. V roce 1954 nastoupil do literární redakce polského rozhlasu. Dodnes je známý především jako jedním ze zakladatelů polského rozhlasového seriálu Matysiakowie, nekonečné rodinné ságy, která o dvě desetiletí později inspirovala rozhlasové dramaturgy u nás při přípravě seriálu Jak se máte, Vondrovi? Pro rozhlas i film zpracoval příběh starého muže, který nemá to srdce utopit koťata, pod názvem Kočky jsou mrchy (Koty to dranie, 1978). Je nositelem mnoha vyznamenání a cen.
Z jeho rozhlasového díla zaujala redakci Československého rozhlasu hra Wyrok śmierci na konia Faraona, která měla premiéru v roce 1979 v režii Andrzeje Zakrzewského. V roce 1988 ji tedy přeložil Jaroslav Simonides s názvem Rozsudek smrti nad koněm Faraonem, premiéru však měla až v roce 1990.
Vše začíná nálezem zmrzlé mrtvoly hajného Jindřich Šilinka (Lubor Tokoš), místního podivína, kterého celá vesnice považuje za blázna. Všichni se také spokojili s vysvětlením, že se Šilink opil a zmrzl, jen by kolem jeho smrti nesmělo být tolik podivných okolností: proč měl u sebe pistoli, na kterou neměl povolení? Proč se ocitl zrovna v rokli Haďužná, které se každý raději vyhýbá? A kam zmizely hodinky, po nichž zbyly stopy na jeho ruce? Do vesnice tedy přijíždí městská prokurátorka (Jana Hlaváčová), aby učinila spravedlnosti zadost. Bude však co trestat? A existují zákony opravdu na všechny zločiny?
Před posluchačem se postupně vyjevují jednotlivé výpovědi policejního četaře (Oldřich Vlach), faráře (Eduard Cupák), veterináře doktora „Nelidy“ (Jan Vlasák) a vedoucí závodní jídelny Danka Krotkovská (Zuzana Fišárková). Z jejich vyprávění se dozvídá o Šilinkově neortodoxním, filozofickém přístupu k životu, o jeho neochotě ke kompromisům a lásce k zvířatům. Právě na lásce k zuřivému koni jménem Faraon troskotá veškerá domluva s okolím; jak veterinář, tak i policajt, farář i celá vesnice trvají na utracení koně, který ukopal svého stájníka. Jindřich Šilink si však koně odvedl s sebou a odmítá jej vydat: „Víš, co je to pracovní úraz? Když pokrývač spadne ze střechy na hubu. Když elektrikář dostane ránu. Napadne tě v takovým případě mstít se na taškách nebo podat žalobu na Edisona? Stájník a kůň, to přece máš to samý jako ty tašky a pokrývač.“ Jenže obyvatelé opuštěného a nehostinného kraje nemají pro jeho měkkosrdcatost vůči zvířatům pochopení; jsou chudí, drsní a nemilosrdní. Zvíře, které udělalo chybu, nemá jiné právo než zemřít.
Šilink má více důvodů, proč nebýt jako ostatní. Jeho žena ho opustila a v jeho duši zůstala navždy nesplatitelná vděčnost vůči ženě, která mu zachránila život a zaplatila za to vysokou cenu: „Ve válce zatkli naše a mě vychovávala osoba, která měla dva syny. Když si přišli pro mě, byli ti dva kluci ve škole. Potřebovali mě dostat, aby z našich vymáčkli přiznání. Ale ta osoba řekla „To je můj syn, nechte ho!“ (…) A oni si počkali, až se ti dva chlapci vraceli ze školy, vytáhli bouchačky a odpráskli je. A mě pohladili po hlavě a tý osobě řekli: A teď ho můžeš mít ráda jako vlastního syna!“
Obsazení inscenace režisérky Aleny Adamcové je vskutku hvězdné, nade všemi však ční Lubor Tokoš jako Jindřich Šilink. Srovnáme-li jeho herecký výkon s představitelem polského nastudování z roku 1979 (Szylinga zde hrál Henryk Talar), je Tokošův Šilink starší a zahořklejší, ale o to citově více zainteresovaný, expresivnější – a přesvědčivější. V jeho řeči občas objevíte náznaky šílenství, ale mnohem spíše k němu zaujmete chápavý postoj. Každý z nás přece někdy pocítil to, co Jindřich Šilink vyjádřil slovy „Nikde jsem nenašel zeď, ke který bych pasoval. (…) A kvůli hrbáčovi nikdo nezbourá zeď.“.
S koněm Faraónem a veterinářovou zbraní nakonec odjíždí do rokle sám Šilink. Odjíždí v plném cvalu – s právem na poslední hlt svobody.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku