Panáčkův průvodce – Příběh je zatuchlý dům, v němž je třeba vyvětrat

Přemysl Hnilička

(vyšlo in Týdeník Rozhlas 46/2017)

Na začátku byl cyklus Přemysla Ruta Pohádka a její sestry, vysílaný během července a srpna 1996, v němž – jak píše ve své recenzi Vilém Faltýnek – „formou čtení a poloimprovizovaných debat spolu s dětmi rozebíral a interpretoval pohádkové texty„. A také dramaturgický koncept pro Český rozhlas: v září 1996 Přemysl Rut předložil dramaturgům stanice Praha námět, v němž by dramaticky zpracovával příběhy (či spíše základní situace), které „nevynalezl, ale nejedná se také o pouhé dramatizace„. Nabízel tu jednu z Bablerových Etiopských legend, příběh Boží mlýny z antologie Nejstarší české pohádky či pověst ze života svatého Mikuláše. Na prvním místě však byla úprava hry Viktora Dyka Ondřej a drak, hry o hrdinství a nevděku. Jak sám Rut píše, „společným tématem všech čtyř příběhů je zázrak či kouzlo, nečekané řešení přicházející ke slovu právě tehdy, když je zpochybněno, případně vyvráceno„.

Viktor a drak (1998) patřil do volné trilogie s Etiopskou legendou a Peklíčkem. Námětově vychází ze hry Ondřej a drak Viktora Dyka. Do vesnice dojde zpráva o tom, že drak žádá po jejích obyvatelích nejkrásnější dívku. Nikdo z místních se proti drakovi neodváží, jen Ondřej. Vyzbrojen jako pravý bojovník s drakem se vypraví na skálu, aby zjistil, že v drakově sluji se skrývá jeho kamarád, který se snažil získat děvče. Ten jej zapřísahá, aby jej neprozradil, a tak se Ondřej vrací s tím, že ve sluji žádný drak nebyl. Jeho spoluobčané, kteří jej vyprovázeli jako hrdinu, se k němu náhle staví s posměchem a pomluvami: kdoví, jak to s drakem bylo, určitě šlo o smluvenou hru, jak získat popularitu a vliv… Malé děti skládají na Ondřeje posměšné písničky, kterým se směje nakonec i jeho milá, pro kterou podstoupil skutečné, byť nakonec nereálné nebezpečí. Příběh skončí u Dyka smířlivě – Ondřej se se situací prostě smíří a hlouposti svých sousedů se usmívá.

Rut se k Dykovu dramatu z roku 1919 vyjádřil v samotné inscenaci takto: „Když jsem otevřel tu starou hru, tak jsem si připadal, jako bych otevřel starý dům a když to na mně tak začišelo, ta zima.. A teď se mi to zároveň moc líbilo a zároveň jsem si říkal: Tady se musí trošku zatopit a (…) vyvětrat.“ V Rutově úpravě se konec změní: když hlavní hrdina Viktor rozzloben odchází ze své vesnice, napadne její obyvatele skutečný drak a ti se mu neumějí (nebo nechtějí?) bránit. Když se Viktor vrátí, najde jen pustou hořící vesnici a umírajícího draka, jehož žaludek byl zvyklý na to, že se jeho oběti brání: „Díky jim žeru dopolosyta, což mi koneckonců prospívá. Ale tihle jen čekali, ochromení hrůzou, až na ně přijde řada. A k tomu ten přepálený tuk, jak jsem je tahal z hořících stavení… je po mně, rytíři.“

Na samotnou realizaci Viktora a draka vzpomínal nedávno Přemysl Rut na diskusním pořadu Trialogy Jakuba Kamberského: „Ten dialog s dětmi, to nejsou pro ně napsané repliky (…). Ta inscenace vznikla tak, že já jsem jim řekl, že si to budeme číst a budeme si to zkoušet – a přitom si o tom budeme povídat, abychom se v tom líp vyznali. Ale zároveň jsem zvukařům řekl, aby natáčeli a když těch několik zkoušek, které byly poměrně důkladné, skončilo a ty děti měly pocit, že teď tedy začnou dělat to umění, tak já jsem jim poděkoval a řekl jsem, že je to hotový a že už si to sestříháme. A tím bylo možno nastříhat repliky té hry (…) a ty skutečně autentické dialogy nad tím textem.“

Inscenace, kterou Přemysl Rut ve spolupráci s Michalem Lázňovským a členy DRDS (v čele s Kryštofem Hádkem) natočil, se vyznačuje přirozenou hravostí (starostu mluví dva chlapci, protože pan starosta má v obecní radě dva hlasy) i nelíčenou vážností, s níž členové Dismanova souboru k látce přistupují. Mezi jednotlivými výstupy si s dětskými herci Rut povídá o tématech hry, především o smyslu hrdinství. Tázaní odpovídají otevřeně a bez dospěláckých obezliček – a podávají tak důkaz toho, že s dětmi můžeme hovořit o vážných věcech.

Viktor a drak nezůstal solitérním projektem pro DRDS, byl však z nich nejúspěšnější: na Prix Bohemia Radio 1998 získal hlavní cenu a Jitka Kundrumová za technicky dokonalou zvukovou realizaci. Je smutným paradoxem, že na reprízu čekáme již téměř dvacet let.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)