Rozhlas po nástupu totality – Umělecké slovo a zábava

Přidal: Přemek |

Srpen 4, 2009

Rostislav Běhal

Podpora původní tvorby

Literární a dramatický program Čs. rozhlasu se v poválečném období vyznačoval snahou navázat na slibný rozvoj slovesné tvorby, zejména na výboje, jež se ve třicátých letech odvíjely v pražském, ale především v brněnském rozhlasovém studiu. Společenský zlom, který se odehrál v únoru 1948, však dolehl svými ideologickými limity i na rozhlasovou literárně-dramatickou tvorbu.

V roce 1950 byla v pražském rozhlase ustavena centrální dramaturgie, která měla rozhodující slovo v přípravě dramatických pořadů i v krajských studiích. Brnu, které mělo za sebou slavnou etapu významných výbojů, zejména ovšem v předválečných letech, byla svěřena péče o hry pro děti a mládež.

Po jistou dobu shledáváme v rozhlasovém programu i v tvůrčích záměrech ještě do jisté míry liberálnější rysy, které jakousi setrvačností přetrvávaly z předchozího období. Ještě na počátku roku 1949 deklarovalo rozhlasové vedení snahu obeslat dvěma pořady (jedním hudebně- -literárním a jedním hudebním) nově založenou mezinárodní soutěž Prix Italia. K tomu však už nedošlo. Mezitím totiž se ideová omezení rozrůstají a zahraniční produkce začíná být přijímána s nedůvěrou a odporem. Rozhlas se postupně – věren vládnoucí ideologii – zbavuje zahraničních vlivů s výjimkou jediného, a to je vliv sovětský. Ten však prozatím do našich krajů nedolehl se vší silou boje proti „formalismu a režisérismu“, který o několik let později téměř zcela zlikvidoval českou původní rozhlasovou hru. Prozatím – a to až do roku 1952 – rozhlas vehementně o původní tvorbu usiluje a vypisuje jednu soutěž za druhou: na rozhlasové hry, humoristické hry, povídky, či pouze na náměty.

Soutěže byly zpravidla úzce orientovány na budovatelská témata a motivovány snahou přimět k tvůrčím pokusům i amatéry. Jedna z nich byla vypsána na samém počátku roku 1948. „Chceme dát nejen spisovatelům, ale i všem posluchačům příležitost, aby spolutvořili rozhlasový program a pomohli nám jej obohatit novými zdroji. Do této soutěže přijímáme náměty napsané ve formě prostého vyprávění nebo povídky, a není podmínkou, aby byly napsány na stroji. (…) Tentokrát dáváme výslovně přednost příběhům, které mají vztah k budovatelské obnově republiky a k jejímu lidově demokratickému duchu.“

Podobnou cestou postupovala při získávání nových autorů z řad pracujících i literární redakce.

„Už delší dobou vysílá literární oddělení v rubrice ,Prostým perem‘ verše a povídky od lidových spisovatelů. (…) I když ovšem práce vykazují různé nedostatky, i když jsou tu chyby v pojetí či v uměleckém zpracování, přece často přinášejí tyto pokusy klady, které ani spisovatel vytvořit nemůže: nová, dosud neznámá prostředí, zvláštní zážitky, úzký vztah člověka k jeho práci a lidí v práci navzájem. (…) Nedávno se skončila velká soutěž, pořádaná Svazem čs. spisovatelů, nazvaná ,Pracující do literatury’. Čs. rozhlas se nyní připojuje k této akci, která jistě potrvá dál.“

paelom

Z natáčení rozhlasové hry Přelom, u mikrofonu režisér Jiří Horčička (1952) , na fotografii dále Josef Bláha, Rudolf Deyl ml., František Černý, František Hanus.

Příliv her a námětů z tzv. pracovního prostředí a snaha přilákat k rozhlasové tvorbě nejširší masy se ovšem nezastavily u zástupců dělníků, horníků a rolníků. „Příslušníci SNB píší i rozhlasové hry. Začali psát na výzvu ministerstva vnitra k soutěži na rozhlasovou hru ze života a práce SNB. (…) Z her zaslaných do soutěže připravil dramaturg pražského rozhlasu dr. Fr. Kožík poutavé a zajímavé pásmo, které bylo vysíláno stanicí Praha II ve čtvrtek 29. září ve 21.00. Pásmo je zajímavé tím, že s rozhlasovými herci v něm účinkují sami členové SNB, kteří hrají sebe samy jako představitele hlavních úloh příslušníků SNB.“

Při hodnocení účinnosti těchto předem k nezdaru odsouzených pokusů o rozšiřování autorského zázemí byli redaktoři málokdy tak otevření jako Anna Hostomská, když psala o již zmíněné soutěži z roku 1948, jejímiž vítězi byli Vratislav Blažek a Harry Macourek: „Celkem došlo do soutěže 110 prací, z nichž pouze 32 vůbec přišlo v úvahu pro provedení, když ne cenu. (…) Devět z deseti prvních her je od autorů, kteří už pro rozhlas pracovali dříve. Tedy ani nové talenty se vlastně neobjevily, zato si však rozhlas v anonymní soutěži ověřil, že jeho spolupracovníci jsou skutečně i v anonymní soutěži nejlepší ze všech ostatních účastníků.„