Vzpomínka Eli Urbanové na Karla Högra a esperanto

Přidal: Přemek |

Únor 24, 2006

(Týdeník Rozhlas, 23/2005)

Nedávno uplynulo 28 let od úmrtí českého herce Karla Högra (1909-1977). Mám na něj dávnou osobní vzpomínku ještě z války. Vraceli jsme se do Prahy z uměleckého zájezdu, jehož se vedle něj účastnili i Vlasta Fabianová, Štěpán Urban a jako divák i já. Program se jmenoval Stará milostná poezie. Po cestě domů začal Karel Höger uvažovat: „Když se domluvíte francouzsky, ve Francii jste stejně cizinec. Esperantistu, toho čekají na nádraží, obstarají mu nocleh.“

Högrovo mimořádné zanícení pro esperanto dokládají i jeho další výroky (publikovala jsem je koncem 70. let v deníku Práce) o pravidelných pořadech vysílaných v esperantu v tzv. Verda stacio (Zelené stanici) v brněnském rozhlase:

„Tato stanice měla prokázat praktickou i uměleckou platnost esperanta a skutečně se nám to vedlo. Byli jsme jediní profesionální herci, František Kožík, Zdenka Švabíková a já, Vladimír Leraus, Antonín Klimeš a několik ostatních. Na pořadu jsme měli repertoár umělecky hodnotný: Čapkovu Bílou nemoc, O´Neillovu Farmu pod jilmy. Se Zdenkou Procházkovou jsme jezdili po esperantských klubech, hráli jsme dueta Rosalindy a Orlanda ze Shakespearovy Jak se vám líbí, Kázání studenta z Mahenova Jánošíka, recitovali jsme Erbenovu Kytici a různé skeče, které psal Kožík a režíroval Bezdíček. Ale byli jsme nejen činoherně činní. Členové opery Zemského divadla za doprovodu operního orchestru provedli třeba celou Prodanou nevěstu. Mělo to ohromnou odezvu, byli jsme známí prakticky po celém esperantském světě, snad právě proto, že vysílání mělo vysokou uměleckou úroveň. Ozvali se nám esperantisté i z Afriky a Grónska. I když nás většina odešla k divadlu do Prahy, znamená Verda stacio mezník v rozšíření esperanta. Brno bylo tehdy jeho hlavním městem.“

Karel Höger také soudil, že by bylo užitečné v rozhlasovém vysílání v esperantu pokračovat: „O tom nepochybuji. Jako herec vím, že esperantsky je možno vyjádřit všechny emoce, všechny citové polohy, počínajíc četbou a končíc hrou, dramaty, konverzačkami. A esperantské písně, songy a miniopery i operety by jistě šly kolem světa.“

(kráceno)

Historie rozhlasu