Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Kolečkáři, rudě ozdobte kola!

Přidal: Premek |

Květen 6, 2022

Přemysl Hnilička

(Týdeník Rozhlas 17/2022)

Komunistická strana se v letech normalizace soustředila na mediální obraz své historie (či spíše hagiografie). Státní knižní trh, televize i rozhlas produkovali každým rokem několik děl věnovaných významným historickým událostem z dějin KSČ. Vedle známých a velkých dat (tzv. Vítězný Únor či Květen 1945) se objevovaly i drobnější motivy z dějin dělnického hnutí. Jedním z nich byl i příběh tzv. kolečkářů, kteří na bicyklech objížděli vzdálenější šachty v době stávek, aby šířili informace z vedení stávkového výboru. Kniha Spanilá jízda, které byla udělena hlavní cena v soutěži k 30. výročí Velké mostecké stávky, se věnovala právě nezaměstnaným horníkům. Ti se v roce 1932 rozhodli jet na kolech do sokolovského revíru, aby přesvědčili tamní havíře ke vstupu do solidární stávky.

Novela Eduarda Hončíka byla zpracována nejdříve v televizi (pod názvem Kolečkáři v režii Jaroslava Novotného), v tomtéž roce vznikla – pod původním názvem – dramatizace v Československém rozhlase. Scénář, zaměřený na povahopisnou drobnokresbu stávkujících horníků a jejich příznivců i nepřátel, napsal Josef Bouček a v první půlce ledna 1974 jej natočil režisér Jiří Horčička.

Hlavním hrdinou příběhu je mladý Toník Klečka (Ladislav Potměšil), sportsman a dělník, který se snaží najít své místo v životě. Obdivuje Jardu Štrunce, havíře a místní hvězdu v boxu a rád by se zapojil do stávkové organizace, ale všichni jej vnímají jako kluka, který ještě není zralý na “pořádnou práci”. Nakonec jej přijmou právě mezi kolečkáře, aby mohl pomoci při šíření zpráv o hladové stávce. Během cesty však dostane Toník horečku a není schopen dále jet. Žádá soudruhy, aby ho nechali ležet u cesty, ale jeden z havířů, mladý Véna Bulan (Jiří Novotný), ho vezme na svůj bicykl. Při útěku před četníky však dojde k tragédii: Véna skončí pod koly protijedoucího automobilu a zemře. Toník pak automaticky přejímá jeho postavení v dělnickém kádru.

Postavy příběhu jsou rozděleny na kladné a záporné podle třídního klíče: zatímco havíři a jejich rodiny jsou traktováni jako pozitivní vzory a hospodští a majitelé obchůdků lavírují mezi oběma stranami, důlní inženýři či dokonce tajemníci majitele dolu jsou zobrazováni jako svůdci dělného lidu na šikmou stranu zrady. Důlní inženýr Kunert je navíc Němec – hakenkreuzler (podle obvyklé šablony jej vytvořil normalizační herecký “odborník” na německé obyvatele Jindřich Narenta).

Ve Spanilé jízdě účinkovali vedle již zmíněných herců také Jaroslav Moučka, František Hanus, Ferdinand Krůta, Ivo Gübel, Zdeněk Ornest nebo Oldřich Musil.

Ačkoliv dobový recenzent vyzdvihl práci Jiřího Horčičky s tím, že „dokázal najít celou řadu hlasově odlišných interpretů, kteří napomohli zpřehlednění dramatizace“, poučený posluchač si povšimne, že jindy invenční režisér si vystačil s využitím již dříve vytvořených zvukových a hudebních koláží, známých ze starších inscenací. Nezjištěný skladatel hru obohatil pouze několika kratšími hudebními motivy vycházejícími z Internacionály a Písně práce, hranými na harmoniku. Šlo tedy spíše o odškrtnutí položky ze seznamu povinných angažovaných titulů.